Adam Lambert prozradil, že se oblékal „bizarně“, protože se tím „přehnaně vynahrazoval“, mluví o nedostatku gay umělců
Došlo to do bodu, kdy jsem se za tím trochu skrýval
Překlad: DrakulkaCZ
Bez toho nablýskaného efektu, těch nalakovaných nehtů a té fialové hřívy, kterou předváděl při svém debutu po Americkém Idolu v roce 2009 – For Your Entertainment – obal posledního alba Adama Lamberta není dokonce ani barevný. Jeho vlasy stále dosahují stejných impozantních výšek jako jeho hlas na The Original High, ale jinak je nezdobený.
Okouzlující lesk je pryč.
V našem posledním rozhovoru vyjasňuje absolvent „Idolu“, jak ho dlouhá doba „přehnané kompenzace“ – ano, oblečením – dovedla k jeho zatím poslední kapitole života.
(Chris): Lidé nazývají The Original High (tvou) inovovanou verzí. Vnímáš to tak?
(Adam): Není to od toho nejvzdálenější. Já bych to zhodnotil víc jako nové „zarámování“. Cítím, že v podstatě jsem to pořád já. Je to pořád můj hlas, ale trochu dospělejší, a mám pocit, jako by zvukové rámování vokálů bylo něco nového.
(Chris): Proč ta úprava tvého zvuku?
(Adam): Protože kdybych se opakoval, byla by to svatokrádež. Nebudu se opakovat. Ale nevím – něco nového. Chtěl jsem udělat něco svěžího a chtěl jsem udělat něco, co bude znít víc jako můj život, a tohle je styl muziky, kterou poslouchám.
(Chris): Dodávají tvoji slavně vášniví fanoušci tlak tvůrčímu procesu?
(Adam): Protože moji fanoušci jsou tak věrní a milující a tak vášniví ohledně všeho, co dělám, myslím, že poznají, že pokud něčemu z toho vzrušení věřím, jsou tím nadšení. Vždycky přemýšlím o fanoušcích, ale u tohoto alba jsem se víc než kdy jindy ponořil dovnitř a chtěl jsem udělat hudbu, která je s tím v souladu a která pro mne něco znamená.
(Chris): Proč v tomhle bodu kariéry?
(Adam): Je čas. Nadešel čas se posunout, udělat něco trochu jinak. Za poslední rok jsem prošel mnoha změnami. Ukončil jsem spolupráci se svým prvním vydavatelstvím (RCA Records) a musel jsem vyměnit management na konci (tvorby) svého alba; prostě byl čas na něco svěžího. A právě jsem taky vyrazil na turné s Queen, což pro mne bylo úžasné a cítil jsem se opravdu dobře, a poskytlo mi to mnoho sebedůvěry, abych se všeho tolik nebál. Dodalo mi to pocit kariérní jistoty způsobem, který jsem nikdy předtím nepocítil.
(Chris): Čeho se bojíš? Tys přece nikdy neměl problém být sám sebou.
(Adam): Těch posledních pět let, hned po „Idolu“, myslím, že tam byl jistý objem přehnané kompenzace v určitém smyslu. Oblékal jsem se velmi prapodivně a bylo v tom hodně zábavy a hrát si na fintila je určitě mou součástí, ale myslím, že jsem došel do bodu, kdy jsem se za tím trochu skrýval. Za vším tímhle, za úplně vším. Bylo to něco jako preventivně obranný mechanismus. Je to jako když dítě vyrazí do školy oblečené jako goth a vlastně se vůbec nezajímá o ďábla, ale nechce, aby bylo někým obtěžováno. (Smích) Nemyslím, že mi to v tu dobu došlo, ale vidím to teď zpětně. V té době jsem si myslel: „Tohle jsem já, tohle dělám.“ A teď prostě cítím, že už jsem v životě jinde. Vyrostl jsem a prošel vývojem a jsem na novém místě a to album – o čem je a ten zvuk – to odráží.
(Chris): Když dojde na umělce z LGBT komunity, skutečně jsi jim pomohl vydláždit cestu. Jak si myslíš, že dneska vítá hudební průmysl queer umělce?
(Adam): Myslím, že věci jdou rozhodně správným směrem. Prostě chci jen vidět víc. Skvělá věc na tom, že začíná být normální, že je víc a víc umělců, kteří se identifikují jako queer, je, že z té myšlenky nebudou moci média dělat senzaci. V minulosti jsem měl pocit, že mne média vykreslují jako hypersexuálního a někoho, kdo chce pouze mluvit o své orientaci. Přestože to dělám úplně v pohodě, mám ve skutečnosti mnohem víc, o čem bych mohl mluvit. Takže je to zajímavé. Ale je nás přiznaných víc, což nabízí různorodost, která ukáže různé typy gay umění, dělám to tak, není na tom nic moc. Stane se to jenom poznámkou. Musíme jít vstříc téhle post-gay současnosti.
(Chris): Poslech tvé spolupráce s Tove Lo, co je na desce, mne dovedl k myšlence: Co si myslíš o tom, že bys udělal milostnou píseň s dalším umělcem-gayem, jako je Sam Smith nebo Jake Shears?
(Adam): To je určitě možné, jo. S „Rumours“ je to psina; můžete to poslouchat a brát to: „Ach, je to jako romantický duet“, ale než jsme to napsali, mluvili jsme o tom, jaké to je být umělcem v průmyslu a zachovávat si osobní život. A jak je to trochu ošidné a jak není často lehké vybalancovat to obojí. Takže to je to, o čem zpíváme; neznamená to nutně, že to zpíváme vzájemně – znamená to prostě jen, že to zpíváme spolu. Ale jo, duet s nějakým klukem – kdo ví, může se to stát!
(Chris): To by se MĚLO stát.
(Adam): Ty musíš nést vlajku! (Smích)
(Chris): Fakt?! A není to to, co tvrdíme od začátku tvé kariéry?
(Adam): Je to určitě zajímavé. Skutečně zajímavé. Když vidím, že může být nějaký dominový efekt pozitivity a změny a pomoci lidem jenom tím, že se s tím či oním identifikuji, jsem ok a budu o tom mluvit, to je úžasné. Je úžasné, že tak velký dopad udělá tak málo.
(Chris): „American Idol“ to příští rok zabalí. Proč jsme v posledních letech neviděli další Kelly nebo Carrie nebo Adama?
(Adam): Tím si nejsem zcela jist, ale opravdu vím, že když ta show začínala prvním ročníkem, byla v Americe doba, kdy jsme něco takového potřebovali. Mám na mysli, že to bylo právě po tom, co se událo 11. září, takže naše země hledala něco, v co se dá věřit. Ne, že by nás „American Idol“ vyléčil z 11. září sám o sobě, ale určitě to odráželo, co jsme v tu domu chtěli od našeho zábavního průmyslu. Dalo to lidem naději v to, že – hej, můžeš být odkudkoliv a můžeš mít tenhle sen a ten se může splnit, a nahlíženo takhle to bylo skutečně pozitivní.
Taky to přišlo v době, kdy hudební průmysl skutečně strádal. Míním tím, že probíhalo všechno to pirátství – internet najednou sebral nahrávacím společnostem půdu pod nohama a oni hledali odpověď. Najednou jsme dali lidem tolik moci. Bylo to opravdu působivé, protože až do té doby tahaly za nitky vydavatelské firmy a rozhodovaly, co bude veřejnost poslouchat.
(Chris): Mariah Carey nedávno nazvala „American Idol“ „podfukem“ a vyjádřila se k show kousavě. Jakožto bývalý účastník show, jak jsi vnímal to, co řekla? Přišel ti „American Idol“ někdy jako „podfuk“?
(Adam): Je to TV show. Vůbec to nevnímám jako podfuk. Věděl jsem, jaký je koncept. Osobně, pokud jste zaskočeni tím, co je „American Idol“, tak jste nedávali pozor. Není tak těžké vědět, do čeho jste se pustil. Proto jsem šel na konkurz – věděl jsem, do čeho se pouštím.
V podstatě je to strategie pro soutěžící. Je to o talentu a je to o tom být dobrý interpret, ale taky si musíte uvážlivě vybrat písničky. Já nad tím uvažoval a to je částečně taky důvod, proč jsem si vedl dobře. Vybrat si žánr, vybrat si písničku, která pro vás zafunguje, vybrat si písničku tak, abyste nebyl srovnáván. Pro mne to bylo vybrat si písně, které jsou spíše neznámější, a udělat je jinak.
(Chris): To bylo od tebe prohnané.
(Adam): Jsem prohnaný, jo! Snažím se být prohnaný. (Smích) A myslím, že pro porotce je to zjevně jiná hra než pro účastníky, a věci se trochu změnily, když se show chtěla zaměřit více na porotce nežli na soutěžící.
(Chris): Když jsme se bavili v roce 2012, říkal jsi mi, že ti Glamberts poslali urinální prut (SM pomůcka na zavádění). Co je nejšílenější věc, kterou jsi ty podnikl pro umělce, jehož jsi byl fanouškem?
(Adam): Nic takového jsem nikdy neudělal! To bylo tak divné, když se to stalo. Já ani nevěděl, co to je. Jako – co to sakra je? Pak jsem si to vyhledal a následovalo COOOOŽEEEEEE? Pamatuju si, jak jsem říkal: „To je? Lidi tohle dělají?!“
Musím říct, že jsem nikdy nebyl super fanatickým fanouškem kohokoliv. Ale určitě jsem fanoušek. Mám na mysli, že na mne fanoušci už pokřikovali: „Oh, ty jsi fanouškem toho a toho,“ a to jen proto, že jsem na Twitteru řekl: „Ach, zníš v té písni skvěle,“ takže to asi jsem fanouškem!
(Chris): Jak často tě zastavují na ulici Glamberts?
(Adam): Občas se to stává. Možná ne tolik na ulici…(smích) Já vím, že je to jen vyjádřením.
(Chris): (Ale) ano, doslova na ulici, před autem.
(Adam): Stop! Ne!
(Chris): Vytáhl jsem pár otázek z tvých největších fanoušků, takže odteď už jsou to přímo Glamberts. Za prvé, co bylo největším „Původním opojením“ („Original High“), které jsi zažil?
(Adam): Stát poprvé na pódiu a zpívat. Není nic jako ten příval adrenalinu, který dostaneš z výměny s publikem. Zakouslo se to a bylo to. Byl jsem toastem.
(Chris): Na co myslíš před spaním?
(Adam): Můj mozek je šílený. Přemýšlím hodně, takže myslím na všechno, co musím udělat druhý den. Někdy je pro mne proto těžké usnout.
(Chris): Kdybys mohl něco udělat zase od začátku, co by to bylo?
(Adam): Abych k tobě byl upřímný, nemám moc výčitek. Myslím, že jsem hodněkrát potkal někoho v baru nebo mne kamarád někomu představil na párty nebo na večeři a nezareagoval jsem nejlíp. Nemyslím, že jsem společenský nebo že bych říkal ty správné věci, a potom je to jako: „Proč jsem se s tím člověkem nebavil? Proč jsem jim neřekl, že si myslím, že jsou roztomilí?!“ Musím říct, že někdy fakt nejsem ve formě.
(Chris): Jeden fanoušek chtěl vědět, zda ti někdy nebylo nepříjemné, co o tobě říkají Glamberts na Twitteru.
(Adam): Neřekl bych, že nepříjemný je to správné slovo, ale občas nejsem nejlepší v přijímání komplimentů. Jsem na sebe dost tvrdý a sarkastický ohledně věcí, takže je to vždy lichotivé, ale zároveň se z toho cítím: „Ehm, pojďme se bavit o něčem jiném.“
(Chris): Co je první, co tě zaujme na muži, který tě zajímá?
(Adam): Šarm. Myslím, že šarm je úžasná věc, protože je to dělá ještě atraktivnějšími, než jsou – nebo bez něj mohou být méně atraktivními. Myslím, že je to něco, k čemu se propracujete, když jste starší. Jasně, mám svou sadu fyzických atributů, které se mi líbí, ale když je někdo vůl a nemá osobnost, tak to jde všechno bokem. Šarm a osobnost jsou klíčové.
(Chris): Jak zní otázka, na kterou jsi rád, žes nikdy nemusel odpovídat?
(Adam): (Smích) Myslím, že jsem odpověděl na každou zasranou otázku, kterou si dokážeš pomyslet!
Zdroj:
