Adam Lambert o odmítnutí Hedwigy, tvorbě vlastních písní a a dělání hudby pro své gay „bratry“
Překlad: DrakulkaCZ
Od doby, kdy Adam Lambert ohromil televizní publikum jako finalista osmé sezóny American Idol, kde z něj jeho úchvatný hlasový rozsah a dynamická pódiová prezentace udělaly okamžitě oblíbence fanoušků, uplynulo již šest let. Ačkoliv byl šampionem jmenován jeho konkurent Kris Allen, Lambert pokračoval záviděníhodnou kariérou se dvěma vychvalovanými alby, působením v Glee a velmi diskutovaným turné jako frontman klasické rockové kapely Queen. Nyní je 33letý bavič zpět s The Original High, oslňující kolekcí nového materiálu a prvním albem pro Warner Bros.Records (vychází 16. června), které obsahuje hypnotický single „Ghost Town“. Lambert si povídal s Queerty o tvorbě písní, které si užijí jeho gay fanoušci, proč se zřekl šance hrát na Broadwayi Hedwig a zda měl někdy sex, zatímco poslouchal vlastní písničku.
(Queerty): V mnoha písničkách na The Original High rezonuje house devadesátých let. Tuhle muziku jsi poslouchal jako teenager?
(Adam): Určitě. Vždycky jsem miloval taneční muziku jako je C+C Music Factory a Soul II Soul. Nepamatuju si, jak jsem se o nich dozvěděl, jestli jsem je slyšel na MTV anebo někde jinde. Taneční muzika se určitě vrací k housu devadesátých let, to je jasné. Zaznamenal jsem, že nastává obrození téhle muziky, a jsem z toho nadšený. Myslím, že tohle je něco jako zlatá střední cesta, kterou bych se měl vydat. Odpovídá to mým zkušenostem.
(Queerty): Když mluvíme o autentičnosti, jak ovlivnilo to, že jsi gay, hudbu na tvém albu?
(Adam): To je jedna z věcí, která je pro mne vzrušující – a nebyl jsem si toho vědom – ale jakmile jsme dokončili některé nahrávky, které byly housovější, zjistil jsem, jak moc tanečně znějí. Chtěl jsem, aby tohle album odráželo můj život ještě víc než moje dvě předchozí alba, nejenom slovně a emocionálně, ale i prostřednictvím hudby, kterou poslouchám, když vyrazím se svými přáteli, když jsem v pracovním kolotoči anebo v autě. Zní to jako hudba, kterou skutečně poslouchám jako protiklad některých svých vlastních osobností. Jsem nadšený, protože moji gay „bratři“ se s touhle hudbou mohou víc identifikovat než s tím, co jsem dělal v minulosti. Tohle zní víc jako věci z naší scény.
(Queerty): O které písničce na novém albu bys řekl, že může přežít jako gay hymna?
(Adam): Určitě si myslím, že „There I Said It“ může být takhle interpretována. Určitě to má ten druh poselství, které může být interpretováno rozdílně, když je tam prohlášení: „Hej, já už se nebudu omlouvat. Budu tím, kým budu. Mám (své) názory. Už jsem sakra dospělý. Neříkej mi, kým mám být, co říkat nebo jak žít.“
(Queerty): Která písnička si myslíš, že bude nejlepší na mazlení?
(Adam): Je tam bonusová písnička s názvem: „After Hours“, která by mohla být na mazlení skvělá.
(Queerty): Zapsal ses do historie jako první otevřeně gay umělec, který měl album na prvním místě hitparády. Jaká máš očekávání s blížícím se vydáním The Original High?
(Adam): Mám ohledně alba velmi vysoká očekávání, ale ku podivu jsem mnohem uvolněnější klidnější, než když jsem ho dělal. U posledních dvou alb, na která jsem opravdu hrdý, jsem byl nervózní a nejistý. S tímhle albem ten pocit nemám. Jsem opravdu přesvědčený o směru (kterým jsem se vydal) a věřím tomu, jaké to je. Vím, že až si to lidé poslechnou, napojí se na to. To je to, co chci ze všeho nejvíc.
(Queerty): Dokonce i za posledních šest let od té doby, co ses stal slavným, proběhly na poli kultury pro LGBT komunitu značné změny. Jakou radu bys nabídnul mladým umělcům, kteří debatují o tom, zda být ohledně své sexuality otevřený od začátku kariéry?
(Adam): Myslím, že je rozdíl mezi hudebním průmyslem, a filmovým a televizním světem herců. Jsou to rozdílné světy v tom, co se pokoušíte sdělit. Pro muzikanty, kteří debatují, zda to přiznat, myslím, že je jednodušší žít život takoví, jací jste. Dokážu si jen představit, jaké to je nechat si to pro sebe a muset to skrývat s tím, jak pracuje celá ta mašinérie ohledně celebrit. Lidé prahnou po tom nahlédnout do čehokoliv, co se o vás dá najít. Nedokážu si představit to takhle muset tajit. Pro své osobní dobro je lepší být upřímný. Mnohem víc si myslím, že čím upřímnější ohledně toho jste, tím méně je to něčím extra. Když jsem před šesti lety vstoupil na scénu, nebylo ve středním proudu přítomno tolik gay nebo lesbických umělců. Protože z toho média dělala senzaci a extra se na to zaměřovala a tohle naneštěstí končívá tím, že pak umělec vypadá obzvláště zaměřený na sexualitu. Jedna z věcí, která mne těch pár let frustruje, je, že ve mně je ode všeho kousek. Moje sexualita je určitě velkou součástí mého života, ale nedefinuje mne. Jsem víc než to a bylo těžké být v očích veřejnosti zredukován jen na tohle. Tak, jak to chodí mezi médii a umělci, je mnoho věcí mimo vaši kontrolu. Citace jsou vytrhávány z kontextu a nadpisy jsou to či ono anebo něco jiného. Konec konců, čím víc nás je v hlavním proudu, tím menší senzací se stáváme.
(Queerty): Ty jsi považován za jednoho z nejmilejších lidí v showbyznysu. Jak zůstáváš tak nohama na zemi?
(Adam): Podstatné je udržet si kolem sebe správné lidi. Potkal jsem spoustu lidí a moji staří přátelé z minula zůstali stále mými přáteli. Všechno je v úhlu pohledu. Nebojím se získat si nové přátele. Mám rád lidi, jsem přístupný.
(Queerty): Jsi velmi charismatický před kamerou i na pódiu. Objevil ses ve Wicked a v Glee. Máš plány na další hraní nebo snad vystupovat na Broadwayi?
(Adam): Nevím. Určitě bych to rád zkusil, ale teď nemám v hledáčku nic.
(Queerty): Nemohu uvěřit, že jsi nezkusil Hedwigu. Udělal bys z těch písní bomby!
(Adam): Nabídli mi to. Jsem polichocen, že se zeptali, ale není to to, co bych teď chtěl dělat. Jednou možná. Spočívá to v tom, že se nechci převlékat na osm show týdně do ženských šatů. (Smích)
(Queerty): Jsme uprostřed sezóny Pride. Máš v plánu se letos účastnit?
(Adam): Vlastně mne to vypeklo, protože bych strašně rád vystupoval na L.A.Pride, ale ten týden budu v Londýně. S vydáním nového alba vyvstalo tolik propagačních závazků, že by to logisticky nefungovalo. Myslím, že bych se mohl nějak zapojit do Pride nahoře v Kanadě a možná taky v New Yorku. Určitě je to něco, čeho se chci účastnit. Koneckonců, spojení s komunitou pro mne hodně znamená. Je to pro mne důležité.
(Queerty): Tvoje matka Leila je zosobněním fajn matky a byla oceněna cenou PFLAG (Parents, Families and Friends of Lesbians and Gays = Rodiče, rodiny a přátelé leseb a gayů) a je modelem pro mnoho rodičů. Jak se vyvinul váš vztah od té doby, co ses stal slavným?
(Adam): Je skvělá. Máme s mamkou skvělý vztah. Jsme nejlepší přátelé. Říkám jí všechno. Vždycky jsem byl vůči ní super otevřený. Ona to začala. Je vůči mně otevřená také. Nevyvinulo se to. Zůstalo to tak, jak to vždycky bylo, a to je všechno, co po mamce chci. Nechci, aby se měnila, protože jsem se změnil já. A ani se k ní nechci chovat jinak. Myslím, že pokračování tohoto vztahu mi poskytuje pohodlí.
(Queerty): Musí tvoji partneři dostat její ocenění?
(Smích) U dvou hlavních vztahů jsem ho měl, jsem určitě zvědavý na to, jak vyjdou s mou matkou. Kdo by chtěl chodit s někým, kdo nevyjde s jeho rodinou? Co je skvělé, že vždycky vyšli. To je znamení, že jsem na dobré cestě.
(Queerty): Jak jste si dnes blízcí s Krisem Allenem?
(Adam): Nejsme si blízcí. (Smích) Mám k němu maximální respekt. Byli jsme spolu v TV show a v soutěži. Vycházeli jsme spolu fakt skvěle. Bylo tam mnoho vzájemného respektu. Naše životy se ubírají odlišnými směry.
(Queerty): Pojďme si zahrát „ojet, vzít si a zabít“: Simon, Randy a Ryan
(Adam): Oh, bože! Ne! Ne! Ne! S nima tuhle hru hrát nemůžu. (Smích) Já nevím. Hádám, že by sis chtěl vzít toho bohatého, ale bohatí jsou všichni. Tahle otázka se mi vrátí a nakope mi zadek. Další otázku. (Smích)
(Queerty): Měl jsi někdy sex, zatímco hrála tvoje vlastní hudba?
(Adam): (Smích) Ne, neměl. Mazlil jsem se u svojí muziky dřív, ale bylo to divné, tak jsem to vypnul.
(Queerty): Máš jedny z nejvášnivějších a nejoddanějších fanoušků ze všech bavičů. Zajímalo by mne, jestli to je někdy až nepříjemné.
(Adam): Hranice jsou zajímavá záležitost. Každý si nasadí jiné hranice. Vlastně když jsem s tímhle začínal, nastavit si své vlastní hranice byl zajímavý proces, protože jsem fakt nevěděl, kdo jsem a nebylo mi to příjemné. Snažil jsem se oddělit veřejnou osobnost od osobního života. Nemyslím jen v chození. Myslím v přátelství. Když jsou fanoušci příliš zapojení do záležitostí mého osobního života, začnu být trochu vyděšený.
(Queerty): Řekl bys, že jsi právě teď šťastný?
(Adam): Myslím, že ano. Nevím, jaké ingredience to dělají. Je to relativní. Myslím, že jsem zrovna teď v pohodě. Jako umělec jsem někdo, kdo nikdy není plně spokojený a neustále hledám. Musím říct , že jsem dost otevřená kniha. To album je hodně o honbě za štěstím a co tvoří náplň tvého života a co ti dává radost a jaká je ta cesta bez ohledu na to, kdo jsi, kolik ti je a kde se v životě nacházíš. Je to cesta pokus – omyl. Tak o tom je The Original High.