Adam Lambert Guitarist Tommy Joe Ratliff is a Blues Player, Guyliner or Not

Tommy Joe Ratliff, kytarista Adama Lamberta hraje blues ať už nosí oční linky nebo ne

Tento rozhovor se odehrál už vloni v létě. A pravda, je to rozhovor s Tommym (a navíc je šíleně dlouhý a přiznám se, příšerně se překládal – překládat Tommyho slang je snad ještě horší než překládat Adama :D). Ale vzhledem k tomu, že Tommy v něm o Adamovi mluví dost hodně a navíc řeč je převážně o blues stylu a Tommyho hraní na kytaru – a Adamovo silvestrovské vystoupení s coverem Jimiho Hendrixe bylo vlastně také bluesové a Adam v něm nechal Tommyho vyloženě zazářit, rozhodla jsem se, že jej přeložím a dám na náš web.  Řeč je nejen o blues a hře na kytaru, ale také o tom jakou hudbu poslouchají Tommy s Adamem když se sejdou, jak to vypadá na turné, co dělá Tommy a ostatní členové v době když nevystupují…

Tommy Joe Ratliff je hlavním kytaristou mezinárodní popové senzace Adama Lamberta, jehož sláva poté, co se umístil jako druhý na Americkém Idolu 2009 vystřelila ke hvězdám i s jeho neskutečnými vokály a způsobem vystupování na pódiu. Lambertovo debutové sólové album For Your Entertainment se vyšplhalo na třetí příčku žebříčku Billboard 200 a jeho druhé album Trespassing začínalo na vytouženém čísle 1 na Billboard 200. Tommy Joe se stal uznávaným muzikantem v jeho oboru, který vnáší do popového světa svůj typ hudby, prodchnutý blues a vzácnou opravdovou hru na kytaru, zatímco zůstává věrný svým vlastním vášním a tvorbě svého stylu.

S jejich teatrálním vystupováním na pódiu, které zahrnuje výrazný make-up, pop-elektronickou hudbu, která se umísťuje na vrcholu žebříčků a nový styl Glam Rocku, by některý ze členů skupiny Adama Lamberta na první pohled jen těžko mohl získat pozornost světově nejpopulárnějšího bluesového webu. Přesto jak Tommy Joe bez námahy dokazuje, mocný vliv blues stále silně působí dokonce i na nejvíce populární hudbu v éteru.

Sedli jsme si spolu s Tommy Joe, abychom si pohovořili o tom, co jej nejvíc ovlivnilo (nápověda, je to blues), o tom jak se stal členem skupiny Adama Lamberta, o jeho vzrušujících projektech (nápověda, je to blues), co poslouchá Adam Lambert, když pořádá párty (nápověda, je to blues) a o mnohém dalším! Nenechte se oklamat těmi očními linkami, Ratliff je na nové a vzrušující cestě. Říkejme tomu Glam Blues nebo to nazývejme tím, čím to je; jedinečným, intenzivním, odvázaným stylem hry na kytaru. Ať tomu říkáte jakkoliv, Tommy Joe Ratliff je talentovaným hudebníkem, který je úspěšným kytaristou v průmyslu, ve kterém se hojně využívá playback.

American Blues Scene (ABS): Ze všeho nejdřív, jak jsi začal s hrou na kytaru?

TJR: No, vždycky jsem byl u toho, měl jsem hodně příbuzných, kteří hráli. Jedním z nich byl můj strýc, který je fenomenálním jazzovým hráčem. Učil se dokonce od Joe Passe, takže je to úplně šílené, sledovat ho jak hraje. On a můj otec mi dali mou první kytaru. Byla to opravdu levná, malá akustická Aria za  25 dolarů. Můj strýc se mně snažil učit teorii a číst noty,ale mně to vůbec nezajímalo. Byl jsem jako, “chci se prostě naučit hrát” a začínal jsem být fakt naštvaný, z pokusů naučit mně tamto všechno.  Pak jsem se několik měsíců nesetkal se svým strýcem a za tu dobu jsem se sám naučil několik songů jen podle náslechu a na něho to opravdu udělalo dojem. Ale ne, nikdy jsem neměl žádné lekce v hraní a vlastně jsem vůbec nikdy neměl zájem a myslel jsem si, že tyhle lekce snižují schopnost lidí hrát. Teď vlastně začínám mít i zájem o lekce v hraní. Myslím, že je vždycky dobré vytvořit si nejprve svůj vlastní styl a definovat sám sebe jako muzikanta, jinak prostě budeš další školený robot jakých je tady ve těchto dnech spousta.

ABS: Takže, pobavme se na chvíli o blues. S kým jsi udělal cover Freddieho Kinga?

TJR: Jmenuje se Brian London a je to vlastně náš hudební ředitel u Adama Lamberta. Je hudebním ředitelem a hrál pro spoustu slavných umělců. Sdílíme stejné nadšení pro soul a blues. Díky němu jsem se začal zajímat o hodně skvělých zpěváků a dalších umělců. Začali jsme se sbližovat, když jsme spolu trávili volné chvíle během našeho turné, zatímco jsme kouřili, pili a psali blbosti (tedy, slangově písničky, pozn. př.), smích. Skončilo to tak, že jsme spolu napsali celé album a on se je teď chystá vydat. To je fakt super a je to spousta zábavy. Když jsme se o tom bavili, řekli jsme si, “Hej, měli bychom udělat cover Freddie Kinga”. SMSkovali jsme si navzájem a rozhodli jsme  se, že uděláme cover “Woman across the River”. Druhý den jsem k němu přišel a udělali jsme to!

ABS: Vzali jste to hopem. To myslím vážně.

JTR: Díky! Když vezmu v úvahu jak lidi v těchto dnech hrajou. Držel jsem se zpátky a moc jsem toho  nedělal, ale o tomhle blues je. Jsem trochu rozčarovaný lidmi, kteří teď vidí sami sebe jako ‘bluesmany’. Vůbec je nechci shazovat, protože jsou všichni skvělí kytaroví hráči. Ale  berou to sakra moc vědátorsky na blues. Mohli by být skvělí ve skupině jako je Divadlo Snů nebo tak nějak (smích). Uvidíš tyhle děcka tady okolo, jak jamují a jsou skvělí! Překvapí Tě tím, že zahrají nějaké super rajcovní kousky, pak přihodí nějaké rychlé aepeggio a já jsem jako “Oh, no TAK!” (smích)

ABS: Koho teda máš rád, v blues?

TJR: The Three Kings samozřejmě! Freddie je definitivně můj favorit. Johny Winter, Buddy Guy, Otis Rush, SRV samozřejmě… tamty sesse s ním a Albertem Kingem byly jedny z mých oblíbených zatímco jsem vyrůstal. Hendrix, John Lee Hooker, Clapton… tohle první album Johna Mayalla & Bluesbreakers… ohmůj bože. Robert Johnson, R. L. Burnsie… mohl bych opravdu pokračovat donekonečna. Jedna věc, kterou o těch lidech chci říct. Ty víš, že oni cítí to, co hrají a že myslí vážně to o čem zpívají. Tohle ti skutečně dává pocit, že nejsi sám a víš, že pokud to tihle lidi dokážou skrze tu muziku… ty můžeš taky.

ABS: Blues je o pocitech.

TJR: Přesně.

ABS: Mluvme na chvíli o Adamovi Lambertovi, protože tohle je prostě divoké. Mám rád tu myšlenku: Nosíte očnílinky a on je velká popová star. A ty jsi ten neskutečný milovník blues, jehož hudebním stylem je slide guitar. (Více o ‘Slide guitar stylu si můžete přečíst zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Slide_guitar). Jak vnášíš něco z toho do mainstreamu popové hudby?

TJR: No, nemůžeš mít hlas jako Adam a nemít cítění pro blues. Má hrozně rád soul a funk, takže definitivně chápe blues. Tohle se ukázalo, když jsem byl na konkurzu. Hádám, že cítíme věci oba hodně podobně a v téže době nás oba bavilo nosit make-up a dělat glam-rock. V říjnu to budou 4 roky a pro mně je to pořád pěkně bizarní a je to stále moje priorita! Původně jsem u něho hrál na basy. Chtěl víc funku a blues, takže mně přehodil na kytaru. Jeho příští album bude víc rockové,  na což se děsně těším.

ABS: To je to, co jsem řekl dřív, blues je jako potřesení rukou.U některých lidí bys nikdy nehádal, že jsou opravdoví milovníci blues a hodně lidí by nečekalo, že Adam Lambert je člověkem, který často poslouchá blues… nebo jeho kytarista.

TJR: Naprosto! Když relaxujeme a bavíme se, vytáhne bluesové album od Hendrixe nebo staré Zepplin (předpokládám, že tady myslí Led Zeppelin). Rozumí tomu, protože je to náladové a je to sexy. Já neumím zpívat ani náhodou, takže hraji na kytaru a dělat bluesovou improvizaci jako odpověď na jeho vokály je neskutečné (nic bych si nepřála víc než zažít jednou takovýhle jejich relax – třeba jako muška na zdi :), pozn. př.) Takže práce, ve které si mohu namalovat oční linky, být sám sebou a blues je vítaný… Nemyslím si, že bych mohl pro sebe žádat něco víc.

ABS: Tohle je úžasné. Dává to naději. Spousta nejlepšího rocku vychází z blues a je skvělé vidět, že se to stále děje i v těchto dnech.

TJR: To je! Je to vzácné, ale vždycky osvěžující, slyšet mladší skupiny že jsou samy sebou a když můžeš říct, že to nejsou jen nějaké vytrénované bezduché stroje hrající na kytaru. Příliš mnoho muzikantů se na to dneska dívá jen jako na práci a zapomněli o čem to je. Hodně kluků začalo hrát na kytaru hlavně kvůli sexu nebo proto, že doufají, že si tím v budoucnu mohou vydělat nějaké peníze. Někteří jsou dobří, ale hodně z nich to zkazí, protože jediné o co se zajímají je, jaké množství not umí zahrát a jak dobře to vypadá když riffují. (smích) Tohle je fakt smutné. Máš ale pravdu, stále je tam naděje!

ABS: Takže tohle není to, co Ty děláš.

TJR: Přesně. Když jsem byl mladší, tak jsem měl dost respekt z lidí, kteří hráli rychle a takové věci jako Yngwie Malmsteen (smích). Měl jsem přátele, kteří to dokázali. Byli monstrózní kytaroví hráči a myslím si, že  je to v pořádku, je to to, co si vybrali. Ale definitivně to není to, co chtějí slyšet moje uši. Obzvláště teď, když jsem starší… Jsem tak rád, že mám kolem sebe lidi, kteří mají rádi to, co dělám.  Tohle tě nutí hrát s mnohem větší sebejistotou a naplno.  Nestarám se o to, jestli to vypadá jako bych hrál pořád dokolečka 5 not ve svém sólu… pokud to tak cítím, je to to, co udělám.

ABS: Správně, budu hrát to sólo tak, jak ho chci hrát já.

TJR: Jo, přesně. Je to to, co si ten song právě žádá a taky ta nálada,kterou právě máš.

ABS: Často je ten mód hodně procítěný, podle toho, co od  Tebe slyším.

TJR: Jo! Lidi si myslí, že mohou zavést v hudbě pravidla. Byl jsem předtím ve skupinách s muzikanty, kteří se chovali jako že nejde dělat nic co se neučí v hudební škole nebo není v knihách. Bylo to frustrující! Ale myslím, že takhle se lidi v mladším věku chovají, asi. Jsem ale opravdu rád, že mohu hrát s lidmi u kteří jsou oduševnělí.

ABS: Jo, jsem pracovně tady dole v Mississippi Delta, kde je kolébka všech blues a tohle je jedna z lekcí, kterou se tady stále učíš; R. L. Burnside hrál jeden akord. A někteří z těch kluků hráli falešně a hráli takhle na kytaru a zpívali k tomu… a nezáleželo na tom.

TJR: Jo, přesně, prostě to dělali, víš? A ty od nich nemůžeš odtrhnou oči, protože oni prostě jdou do toho a hrají s takovou spoustou emocí.

ABS: Správně, a celý základ populární hudby byl vybudovaný na nich, kteří to dělali špatně. A tohle je super. Takže já bych Tě nazval definicí hodně úspěšného muzikanta, řekl bych. Jak jsi se k tomu dopracoval?

TJR: Jednoduše metodou pokusu a omylu se skupinou. (smích) Vlastně jsem hrál ve spoustě metalových skupin. Snažil jsem se abych vyžil, našetřil si peníze na trička a na pronájem místa, kde bych mohl cvičit. Byl jsem vždycky ve skupinách s oddanými členy. Problém byl: nebyla to hudba, kterou bych rád hrál. Když mi bylo 27, nechal jsem toho, soustředil jsem se na své hraní a doufal jsem, že se dostanu k něčemu, co stojí za to, abych se tomu věnoval. Co bylo legrační, když jsem měl 28. narozeniny, zavolal mi přítel, který tak nějak dělal dohazovače různým umělcům, hudebníkům a skupinám. Jeho jméno je Barry Squier. A říká:Nechtěl bys zítra přijít na konkurz pro Adama Lamberta? Opravdu si myslím, že bys to dostal, kdyby ses tam ukázal.” Viděl jsem na YouTube videa s Adamem, protože mně moje sestřenice nutila, abych se na ně kouknul. Říkala mi: “Tenhle kluk mi připomíná Tebe!” (smích) Já na to: “Tenhle kluk zpívá jako bůh. Sakra jo, půjdu na ten konkurz.” No a vyšlo to.

ABS: Ještě ke glam rocku, jsi zrovna v pozici, kde nemusíš nikomu nic dokazovat. Pokud chceš nosit make-up a hrát tradiční soul, je to fajn. Pokud chceš hrát starý grungy blues, je to taky super.

TJR: Haha… jo, jsem fakt šťaslivec. Jestli má někdo skupinu, která je pro něj ideální, jsem to definitivně já.

ABS: Tohle je úžasné, miluji to. Takže tys začal mluvit o věcech, které bys rád dělal… Jaké jsou Tvé vysněné projekty?

TJR: Je to opravdu hezké, moct psát s Brianem… Taky skládám s Adamovým bývalým bubeníkem Isaacem Carpenterem. Dali jsme se dohromady a udělali jsme bezva věc, která je ve stylu White  Stripes… tohle mně hodně baví. Je těžké říct, jaký by byl můj projekt snů, protože jsem hodně spokojený s tím, co právě dělám. Určitě Ti pošlu nějaké skladby, které píšeme s Brianem, myslím, že by se Ti mohly líbit! Nakonec bych opravdu byl  rád, kdybych byl uznávaný bluesový hráč…

ABS: Bezva, takže tohle je Tvůj cíl?

TJR: Definitivně! Nepokouším se být star. Jen bych rád byl tak dobrý a vydělal si dost, takže i když budu starý, budu stále schopný hrát blues.

ABS: Takže tam není v současnosti nikdo v blues, koho bys měl rád?

TJR: Ani ne. Nikdo, koho bych chtěl poslouchat. Vím ale, že je tamněkolik opravdu dobrých hráčů. Byl jsem na Baked Potato (koncertní síň s živou hudbou) před více než rokem a ten chlápek, co tam hrál na rytmickou kytaru pro Mike Landau byl monstrózní. Jeho jméno bylo Kirk Fletcher. Šel jsem po představení za ním a zeptal se ho, jestli by mi nedal nějaké lekce, ale on se jen zasmál a řekl ne. Řekl jsem mu: “Myslím to smrtelně vážně!” Ale on nezabral. (smích)

ABS: Tak tak. Zeptej se ho několikrát, nedej mu pokoj a možná řekne ano. Nebo se o něm zmiň i rozhovoru.

TJR: Naprosto. Jo!

ABS: Takže Ty bydlíš v LA. Slyšel jsi už někdy Vintage Trouble?

TJR: Miluji je! Jsou skvělí! Jejich zpěvák, Ty je vlastně opravdu dobrý Adamův přítel. Předtím spolu zpívali a já se zajímám o jejich hudbu po celou tu dobu. Je to opravdu dobrá skupina.

ABS: Oh můj bože, oni jsou děsně dobří.

TJR: Je to fakt dobré. A je osvěžující vědět, že lidi to oceňují, protože jsou kvalitní (smysluplní). Materiál jako One Direction, Taylor Swift a tyhle popové věci, to jsou prostě neustále opakované nesmysly. A je to Strašné. A lidi mají tohle rádi. To mně rozčiluje. (smích)

Ale víš, skupiny jako Vintage Trouble jsou prostě tak čisté a skvělé, že tam nejsou nějak nesmyslné věci v jejich hudbě, je to opravdu dobré. Mají můj velký respekt. Osobně jsem ses nimi ještě nesetkal. Možná jednou, doufejme.

ABS: Miluji jejich hudbu. Je fakt dobrá. Takže jak často jsi na cestách?

TJR: No, je tam vždycky nějaký čas mezi alby. Vždycky když začneme, jezdíme na různá místa po celé měsíce, je tam spousta času, kdy máme volno abychom mohli zůstat doma a dělat na svých vlastních věcech. S tím prvním albem jsme dělali opravdu dlouhé celosvětové turné. Byl to obrovský úspěch a bylo to skvělé! Byla to legrace.

ABS: Takže máš rád turné? Rád jsi na cestách?

TJR: Teda jo, je to tolik legrace. Nemůžu se dočkat až zase začnem a půjdeme na to. Minulý rok jsme dělali akustické promo turné pro jeden ze singlů. Bylo to tak moc zábavné.

ABS: Vy jste dělali akustická vystoupení? No dobré!

TJR: Jo! Ta nahrávka byla taneční a skutečně elektronická, takže to byla zábava, rozložit tu písničku jen na akustiku a vokály.

ABS: Tohle je zajímavé. Kdy začnete? (S dalším turné, pozn. př.)

TJR: Nevím. Je právě teď uprostřed psaní. Bude na nové sezóně Glee, takže mu to bude nějakou dobu trvat než to dokončí. Kdykoliv bude připravený vyrazit, jsem připravený na to skočit a jít do toho. Ale prozatím, mám trochu času pro sebe, hodně píšu a uvidím, kam mně to zavede.

ABS: Super člověče, takže kdy uslyšíme nové album Tommyho Joe?

TJR: No! Nejbližší věc by teď bylo album Briana Londona…  jmenuje se to Rhythm N Booze (smích). Vtipkovali jsme o tom, když jsme byli na turné a už to zůstalo. Je to rock, blues, funk a soul. Jsem si jistý, že se Ti to bude líbit… Všichni říkají, že to má nádech Lennyho Kravitze a Hendrixe. Tohle není špatné(smích) . My jsme se o to ale tak moc nesnažili, ta písnička k nám tak nějak došla sama.

ABS: .Ha, tohle je legrační. Víš, Buddy Guy právě před týdnem vydal album nazvané Rhytm & Blues .

TJR: Viděl jsem album Buddyho Guye, zatím jsem ho neslyšel.  Víš, je tam jedno co miluji a tak nějak si získalo pozornost, je to Sweet Tea.

ABS: Sweet Tea jo!

TJR: Oh bože! Sweet Tea je tak dobré. Tohle album je tak, perfektní. Je to tak rajcovní a syrové a skvělé.

Mám skvělý vztah s Fender a byl jsem na párty na otevření jedné z jejich vzorkových prodejen. Neměl jsem tušení, že tam bude, ale Buddy Guy tam přišel a hrál. Byl jsem naprosto unešený! Přišel pozdě, myslím že proto, že si zdřímnul. (smích) Ale viděl jsem ho odcházet. Šel přímo kolem mně. Chtěl jsem ho zastavit a potřást mu rukou, možná se dokonce i vyfotit, ale on prostě pokračoval a odešel. Rozumím tomu… ale bylo by to úžasné.

ABS: Možná tam bude jiná příležitost?

TJR: Doufejme že ano. Je opravdu cool. Existuje video, viděl jsem ho na YouTube a je to opravdu hodně hodně moc staré vystoupení Buddy Guy. A Jimi Hendrix se na něho dívá.Viděl jsi to?

ABS: Ano!

TJR: Oh, není to cool? Je to něco, co mně úplně dojímá. Je to tak šílené, on tam prostě tak živý. Dokonce mu praskne struna  a pak jde na kolena a pořád hraje a zní to tak skvěle i když to je rozladěné. A Jimi prostě užasle hledí… dobrý bože (smích).

ABS: To ti úplně jde mráz po zádech, když se na tohle díváš.

TJR: Jo, úplně. Je to šlené.

ABS: Je to děsivě dobré. Jaká je Tvoje oblíbená skladba ze Sweet Tea?  Tohle je docela sugestivní otázka.

TJR: Já nevím! Tak nějak to nechávám hrát… je to fakt naštvané a syrové, tohle je to, co na tom miluju

ABS: No, tohle je jedno z těch, kdy můžeš jednoduše sjet celé album a pak ho prostě obrátíš a jedeš to znova.

TJR: Úplně. Je tam ten chlapec co přišel na pódium s ním na Fender show… je mu asi 12. Byl fakt dobrý

ABS: Jo, ten kluk, co dělá tak často s Buddym? Je to Quinn Sullivan.

TJR: Jo! A umí i zpívat! Bude dobrý až bude starší. Buddy Guy mu pomáhá prorazit.

ABS: No podívejme, tady to je. Líbí se Ti současný bluesový kluk! Trochu mladý, ale no, budiž!

TJR: Další fakt dobré album, které mně zaujalo je From tje Cradle to the Grave od Erica Claptona. Tohle bylo skvělé. Tohle je jedno z těch dobrých bych myslel.

ABS: Jo, tohle je zajímavá volba. Já bych si to ale nevybral.

TJR: Jo, když jsem to slyšel poprvé, tak jsem si říkal “meh”. Pak jsem si to poslechl znovu minulý rok a líbilo se mi to. Stojí to za to slyšet to znova.

ABS: Někdy to trvá déle než tomu člověk přijde na chuť, víš.

TJR: Taky Honkin on Bobo od Aerosmith je skvělý!

ABS: Jo, tohle mám!

TJR: Tohle je jako bylo jejich první album ze 73tího “Mama Kin” a “Walking the Dog” a podobné věci. Tohle jsou skvělé bluesové songy.

ABS: Lidi si vlastně ani neuvědomovali, že to bylo blues. To bylo na tom to nejzvláštnější.

TJR: Jo, lidi si myslí, že protože je tam trochu větší distorze a je to chytlavé, tak to nemůže být blues. Podívejte se na L. A. Woman. Je to to nejlepší album od Doors, Je to od začátku do konce blues.

ABS: Jo, správně a ještě Honkin’ bylo album plné bluesových coverů od Aerosmith.

TJR: Opravdu jsem se nabudil, protože jsem viděl, že  Metallica prohlásila, že budou dělat bluesové album nazvané Ride the Smoke Stack Lighting. Ukázalo se, že to byl aprílový žert… Byl jsem tak zklamaný (smích).

ABS: Mám pro Tebe špatnou zprávu kámo. To jsem byl já, kdo tenkrát udělal ten žert. Je mi líto.

TJR: To byl Tvůj aprílový žert? Děláš si ze mně srandu?

ABS: Jo, je to fakt ironie, že to říkáš, protože jsme seděli v kanceláři a říkali jsme si: Kdo jsou opravdu talentovaní bluesoví fanoušci, že by sis nikdy nepředstavil, že by vydali bluesové album – ale nebyl bys překvapený, kdyby nějaké vydali,” a já na to, “Mám to člověče”.

TJR: Oh můj bože, tos byl ty!

ABS: To jsem byl já.

TJR: Haha… No, dostals mně. Já si opravdu přeji aby se tohle stalo. James a Kirk jsou oba neuvěřitelní bluesoví hráči. Pokud posloucháš Load, je tam spousta blues v tom albu.

ABS: To je to , co říkám i já!

TJR: Oh, mám kámoše jménem Dinesh. Musíš se na něj kouknout. Je fantastický hráč blues.

ABS: Cool, velmi cool.

TJR: Jo, má malé bluesové trio, nazvané The Bottletrees a jsou hodně dobří. Pokaždé když jdu a dívám se na něho, říkám si: “Sakra, musím jít domů a cvičit.”

ABS: Jo, taky se tak někdy cítím. Myslíš si, že jsi fakt dobrý a pak vidíš někoho, kdo e mnohem lepší než ty vůbec kdy budeš a je to jako, “můjbože”. Ale to je v pořádku. Mám pocit, že tohle tě někdy inspiruje k tomu, abys byl lepší.

TJR: Oh, to vždycky.

ABS: Tohle jsem byl já. Trefil jsi hřebík na hlavičku. To bylo opravdu tak nějak v zoufalé naději, jako že víš, že tihle kluci by mohli udělat neskutečně dobré bluesové album, kdyby chtěli.

TJR: Metallica?

ABS: Jo, Metallica.

TJR: Kdyby udělali to, co udělal Aerosmith, myslím staré covery, oh můj bože. Tohle by bylo tak dobré.

ABS: To by určitě bylo. Tohle jsme řekli jakoby z legrace v naději,  že by to mohli vidět a říct si: “hmm, možná že bychom to mohli udělat.”

TJR: Myslím, že se teď bojí, že by se jejich fanoušci mohli naštvat. Dostalo se jim hodně kritiky za to, že udělali Load a Re Load. Miluji ta alba. Poslouchám jak boží 2×4 je a všechny ty další bluesové songy. Člověče, já jsem dokonce tweetoval o tom coverovém albu Metallicy.

ABS: Oh, já vím. No, nebuď z toho smutný. Nebyl jsi jediný, kdo tomu uvěřil. Hodně zdrojů na celém světě o tom psalo.

TJR: Myslel jsem si, že Metallica začala ten drb jako vtip. Myslím, že je to geniální.

ABS: Rádio stanice o tom vysílaly kvůli naší falešné tiskové zprávě z toho dne.

TJR: Jo, poslal jsem to několika lidem a oni byli jako: kámo, to je jenom aprílový žert. A já na to, ne!

ABS: Já vím, já vím, sorry, to jsme byli my!

Zdroj