„Cítil jsem se skvěle‘: popová megastar Adam Lambert o své zkušenosti s tím, když se veřejně přiznal ke své sexuální orientaci
(Překlad článku, který vyšel na stránkách NME 4. června 2018)
Koncem minulého týdne si popový hrdina, bývalý soutěžící Amerického Idolu popovídal s mladými lidmi v Mosaic Centru, londýnské základně pro LGBT + charitu, kde mluvil o svých zkušenostech jako člen LGBT komunity. Tady je jeho příběh o tom, jak vystoupil veřejně jako gay.
“Byl Halloween a mně bylo asi devět a vytáhl jsem šaty z krabice s kostýmy v podkroví. Byl to kostým Sněhurky, který na sobě měla rok předtím moje mamka a mně bylo jasné, že je to to, v čem jsem chtěl jít na koledu. Pomyslel jsem si: ‘Perfektní! Tohle mi bude sedět.’ Cítil jsem se skvěle. Můj otec byl pohodový a tolerantní. Moje mamka byla jako: ‘Adame, nemůžeš jít takhle k sousedům! Lidi to nepochopí a mohli by na tebe být zlí.’ Myslela to dobře. Dostalo se mi několika divných pohledů, ale cítil jsem se v těch šatech fakt dobře. Opravdu mě zeštíhlovaly v pase.
V době dospívání jsem věděl, že jsem trochu jiný než ostatní děti. Věděl jsem to asi v sedmé třídě – ve čtrnácti – ačkoliv jsem si nebyl na sto procent jistý. Také jsem neměl žádné zkušenosti a nic jsem nepřiznal veřejně. Šel jsem na střední a neměl jsem žádné vztahy, i když jsem políbil pár holek, abych si udělal jasno. Poté, co jsem dokončil střední školu jsem o své orientaci řekl třem mým blízkým přátelům a brzy potom jsem to řekl i mým rodičům. Cítil jsem se pak mnohem lépe. Měl jsem štěstí, protože to bylo přijato dobře a mí rodiče reagovali stylem ‘Jo, věděli jsme to’.
Měl jsem pocit, že ze mě konečně něco spadlo, byla to úleva. Můj mladší bratr řekl: ‘Oh, konečně, mám pocit, že teď s Tebou konečně mohu mluvit. Přišlo mi to, že jsi nebyl tak úplně sám sebou, nebyl jsi úplně upřímný o tom, kým jsi. Teď mám pocit, že už nic neskrýváš.’ Tohle definitivně vylepšilo naše vzájemné vztahy.
Měl jsem dost štěstí, že jsem se po skončení střední školy přestěhoval do Los Angeles a LA je – co se týká společenského života – docela pohodové. Snažil jsem se rozjet kariéru baviče a chodil jsem na konkurzy, většinou do divadel. Myslel jsem si, že divadlo bude moje komunita, ale někdy jsem jim přišel jako příliš zženštilý pro určitou roli.
Pokud je tohle tou věcí, která vám brání v tom, abyste dostali určitou roli, začnete cítit stud za tuto část své osobnosti. Teď je to dost jiné. Film, televize a hudební svět udělali dost velký pokrok. Není tam tak moc velká obava nebo stud.
Konektivita také věci změnila, protože pokud chcete vyhledat lidi, kteří smýšlejí stejně jako vy, můžete. Když jsem byl částí kampaně “It Gets Better”, řekl jsem: “Běžte online, hledejte lidi. Můžete žít ve městě, kde jste pouze jediný člověk s odlišnou orientací, a to může být na nic. Ale použijte možnosti, které máte k dispozici. Spojte se s jinými lidmi, mluvte o tom.”
Po skončení Amerického Idolu jsem byl najednou mimo bublinu divadelního světa LA a nočního života a ocitl jsem se na očích Americké střední třídy. Poprvé jsem najednou pocítil skutečnou ignoranci. Dostával jsem homofobní komentáře on line a byl tam také tlak mého hudebního vydavatelství, protože cover mého prvního alba byl trochu příliš moc. Měl jsem vystoupení na Amerických hudebních cenách, kde jsem políbil kluka – setkalo se to s velkým odporem. Bylo mi řečeno “Tímhle sis hodně poškodil svou kariéru.” Já jsem si ale stál za svým. Myslel jsem si: ‘Nebudu se omlouvat. K čertu s tím.”
Fotogalerii z Adamovy návštěvy v Mosaic Centru najdete zde.
*shimoli*