Zlepšilo se to
Adam vypráví o svém životě a coming outu
“Ahoj, jsem Adam Lambert a tohle je o tom, jak šly věci k lepšímu.”
“Narodil jsem se v roce 1982. A narodil jsem se v Indianě. Můj otec dostal práci v San Diego a odstěhovali jsme se do San Diega, když mi byl asi rok. Měl jsem pocit, že jsem měl štěstí a že jsem měl rodiče, kteří byli velmi laskaví a levicově orientovaní, pokrokově smýšlející a progresívní… Když jsem byl na základní škole (první stupeň), všechno bylo skvělé. Byl jsem miláčkem učitelů a byl jsem velmi aktivní v hodinách, hlásil jsem se a vždycky jsem chtěl mluvit a odpovídat na otázky a čím jak nejvíc se zapojit. A pak, myslím, že to bylo na druhém stupni, šestá, sedmá, osmá třída, tenkrát to všechno začalo být nějak zvláštní. Víte, každý se vyvíjí tělesně, věci se začínají měnit a myslím, že jsem byl v šesté třídě, když jsem si začínal uvědomovat že… okay, nejsem stejný jako většina ostatních kluků. A mylím, že na začátku to bylo docela nevinné zjištění, které mi prošlo hlavou a pak jsem se začal kvůli tomu cítit provinile a styděl jsem se za to, protože jsem nerozuměl jak to mám překonat. Víte, když jste dítě a nemáte žádné vzory, není tam vlastně nic v televizi, ani jiné takové děcka ve škole, které by byly jako vy, učitelé o tom vlastně také nemluví, to vás určitě nutí, abyste se cítili jako outsider. A myslím si, že ty další tři roky mně definitivně přiměly k tomu, že jsem se cítil osaměle. Měl jsem velmi nízké sebevědomí a tak nějak jsem se skrýval. Tak nějak jsem skrýval své pravé já, protože jsem věděl, že bych se mohl stát snadným terčem, pokud bych to udělal.
A pak… začala střední škola. A já jsem si pomalu ale jistě začal dělat hodně přátel, protože jsem byl ve sboru, byl jsem na divadle, ale v tentýž čas jsem byl pořád tak nějak ve střehu co se týkalo mé sexuality, nechával jsem si to pro sebe, nedával jsem to najevo, víš, pokoušel jsem se randit s holkou a milovat se s ní v autě, pokoušel jsem se být “normální”, tak jak jsem si tenkrát myslel že to je normální. A zjistil jsem že ne, tohle mi nesedí, tenhle “normální způsob”. A ve 14. třídě jsem pochopil, okay, jo, myslím si, že jsem gay. Tak nějak jsem to objevil v mé mysli, mém srdci a na Internetu a pokoušel jsem se porozumět co bylo to, k čemu mě to táhlo. Pár věcí, které jsem viděl byly Pedro v The Real World, pamatuji si, že to byl takový milník na MTV, osoba, která byla gay, ze které si nedělali na té show legraci, brali ho vážně. A pamatuji si Will & Grace (smích), televizní show. A vlastně Will & Grace přinesl do celé té záležitosti nadhled. Míním, když jsem seděl na pohovce společně s mými rodiči a všichni jsme se řehtali těm samým vtipům, umožnilo mi to být tak nějak s nimi v pohodě a uvědomil jsem si: “Pravděpodobně to s nimi bude v pohodě.” A když jsem se jim konečně přiznal ke své sexualitě, byl jsem na střední škole a moje matka to řekla za mně – já jsem zjevně neměl dost odvahy to udělat sám, moje mamka to musela udělat za mně. (smích) Můj malý bratr se účastnil řečnické soutěže a jedno z těch děcek tam mělo opravdu srdceryvný monolog o mladém muži, který utekl pryč, protože jeho rodiče ho vyhodili z domu. Myslím, že to na moji mamku silně zapůsobilo ten příběh. A když jsme byli v autě cestou zpátky, ona řekla: “Tak dobře, takže co se děje?” A ona prostě položila tu otázku a já jsem konečně řekl ano a ona řekla, “Okay, jo, dobrý.” Bylo to jako by někdo shodil z mých ramen tunu cihel a začali jsme se smát a vyprávět si příběhy, ona mi vyprávěla nějaké příběhy, o několik dnů později se mně zeptala: “Chceš to říct svému otci?”, takže já jsem volal svému otci: “Jsem gay.” a on: “Jo jo, my víme.” Takže to bylo tak legrační, protože v mé hlavě to bylo v době, když jsem byl teenager, tak složité. A pak se to konečně stalo a já jsem si řekl: “Hmmm, tohle bylo snadné.”
Po střední škole jsem se přestěhoval do Los Angeles. V mých představách jsem chtěl jít tam, kde je práce tady na západním pobřeží, chtěl jsem se pokusit stát hercem nebo zpěvákem, něco, nevěděl jsem přesně, co budu dělat. Ale odstěhoval jsem se tady. Žil jsem tady otevřen jako gay, když jsem tu přišel. Nosil jsem make-up a šílené oblečení a poslouchal jsem hudbu a chodil na párty a chodil jsem na konkurzy na muzikály. Byl jsem tak trochu divný pro tu hudbu, dokonce i pro muzikálový svět. A dostal jsem roli v muzikálu, nebudu ho jmenovat, ale byl to místní muzikál a jeden den jsem tam přišel a měl jsem nalakované nehty a byl jsem trochu namalovaný a v opravdu výstředním oblečení. A někdo si mně vzal bokem a řekl mi: “Víš, oni by Tě nahradí někým jiným.” A já jsem byl jako: “Proč?” A on na to: “Víš, oni se tak nějak ptají na to, co jsi vlastně zač.” A já na to: “Jsem ten samý kluk, co byl na konkurzu a dostal jsem tu práci. V čem je problém?” A pak konečně přišel ředitel a promluvil se mnou. A tvářil se, jako bych tam dělal scény. Já na to: “Co, já nic nedělám!”. Ale řekl jsem “Fajn, myslím, že bychom se mohli všichni uklidnit. Já opravdu chci tu práci, takže…” Ale pamatuji si, že jsem tak nějak ten den šel domů a přemýšlel jsem o tom a říkal jsem si: “Co je k čertu tohle? Myslím, že tohle byl určitě ten okamžik, kdy se to ve mně zlomilo a já jsem chtěl být na své vlastní noze a odmítal jsem, aby mi někdo říkal co mám dělat, zavrhnul jsem trochu ten systém, nechtěl jsem se už víc podřizovat. Chtěl jsem být sám sebou! Nechtěl jsem zapadat do něčích představ o tom, kým mám být nebo co bylo správné.
Vždycky jsem byl gay. Nemyslím si, že bych se to snažil skrývat od té doby, co jsem se k tomu veřejně přiznal, když mi bylo 18. A taky když jsem byl na Idolu, všichni věděli že jsem gay. Jsem tak bláznivý, pokud jde o kluky, byl jsem jako: “Oh, on je roztomilý, on je můj typ…” věděli že jsem gay. Nebylo to nikdy tajemství, pro nikoho. Právě když začala ta show, jeden z blogů mně dostal do všech sociálních médií, otevřeně k tomuto tématu. A publikovali obrázky se mnou jak se líbám se svým přítelem a mně ve výstředních kostýmech a jako, mně jak jsem sám sebou. Takže se mně na to ptali na červeném koberci. A já jsem si říkal, že nebudu lhát, nebudu to popírat. Takže jsem řekl, “Jo, to jsem já, nemám co skrývat, jsem jaký jsem.” A šel jsem pryč.
Dívám se na tu dnešní generaci a jsem jako wow, je to vzrušující, je to vzrušující, že jsou tu místa, kde mohou pomoct i lidem, kteří jsou v opravdu zlé životní situaci, protože některé oblasti jsou opravdu konzervativní. Ale stále jsou tam místa, kde se mohou tak nějak dostat do kontaktu a možná také dostat nějaké informace nebo porozumět lépe sami sobě.
Můžeš najít lidi, kteří tě budou mít rádi. Pro děcko, které hledá odpovědi, nějaké rady nebo důvěru, bojí se toho, co řeknou nebo co si budou lidi myslet… Buď tím čím jsi, tohle jsi ty.
Mí rodiče měli velkou sbírku desek ze sedmdesátých a osmdesátých let. A můj otec měl nějaké nahrávky od Adrewa Lloyda Webbera, rockové muzikály. Takže tohle bylo tak nějak moje zázemí, ze kterého jsem vyšel, byl jsem to já, jako divadelní dítě, můj otec, který miloval klasický rock a my dva jsme v tomhle našli něco, co nás spojovalo. Někde uprostřed Jesus Christ Superstar.
*shimoli*
