Interview pro časopis Schon
Překlad @DrakulkaCZ
Dráha Adama Lamberta astronomicky stoupá k popově hvězdné slávě. (Tehdy) více než dvacetiletý Adam, který vyšel z muzikálů západního pobřeží (USA), byl tryskově vystřelen na výsluní svými vystoupeními v Americkém Idolu a následně se zapsal do historie hudby svým nečekaně dokonalým spojením s Queen. Pan Lambert je základním kamenem současné pop kultury. S krátkou pauzou od svého posledního alba Trespassing v roce 2012 jsme v roce 2015 viděli, jak se vrací v plné síle s brilantně rozmanitým albem The Original High. Zatímco je na turné s Queen, zastihli jsme Adama na cestě do Ria, žonglujícího s propagací alba a mini turné Queen po Jižní Americe. Schön! se s tímto gentlemanem bavil otevřeně – čerstvě počínaje jeho pas de deus s Mitsy (velmi tvrdohlavou zebrou) – až po hovory o Hollywoodu, kubánských podpatcích od Saint Laurenta, vyrůstání a gay nálepky.
(Schön!): Jak se daří albu?
(Adam): Opravdu dobře, jsem z toho nadšený! Vypadá to, že tohle (album) září.
(Schön!): Takže jak zní ten příběh – spolupracoval jsi na albu s Maxem Martinem a Shellbackem – jakým směrem ses zamýšlel vydat, když jsi je oslovil?
(Adam): Max dělal Whataya Do You Want From Me (Whataya Want From me), což byl můj první singl, a Shellback dělal následující píseň. Fungovalo to napoprvé, jsem velkým fanouškem jejich práce. Je to skvělý nablýskaný pop a – podle mých prvních zkušeností s oběma – oni také opravdu velmi dobře vědí, jak produkovat hlas.
Měl jsem demo nazvané The Original High, které jsem jim vlastně přehrál – dřívější verzi té písně – a milovali to!
(Schön!): Pořád to má popové jádro – je to pro tebe důležité?
(Adam): Chci svoje písničky v rádiu, chci, aby je lidi slyšeli, a tihle dva kluci opravdu vědí, jak to udělat. Další, co na tom bylo milé, že mi dopřáli trochu odpočinku.
Když jsme si sedli a mluvili, The Original High byla něco jako píseň, na kterou zareagovali, tenhle druh melancholie se dívá na něco, co jsi udělal poprvé a s čím se podruhé nedá srovnávat. Nechtěl jsem dělat něco prázdného; nechtěl jsem být afektovaný a teatrální – to už jsem dělal. Cítil jsem, že bláznivý jsem byl a jsem připraven být na tomhle albu skutečný.
(Schön!): Na téma příběhů obsažených v těch písních – měly scénáře ze skutečného života?
(Adam): Určitě. Jsem dost společenský. Rád se napiju, rád chodím do klubů; rád tančím. Bydlím v Hollywoodu patnáct let a je to zajímavé město: Na jedné straně může být velmi okouzlující a plné fantazie a možností a vždycky potkáváš krásné lidi. Ale z opačné strany může být velmi falešné a velmi prázdné. Tak nějak jsem ten rozpor chtěl v těch písních vypovědět.
(Schön!): Zmínil jsi ten prázdný svět – hádám že Ghost Town se na to dost očividně zaměřuje…
(Adam): Než jsem začal pracovat na albu, měl jsem pár měsíců volna. Prostě jsem si jen oddychnul, neměl jsem nic na práci, byl jsem normálním člověkem nebo tak normálním, jak snad mohu být. Pobýval jsem s přáteli, randil, dělal to či ono. A začal jsem si všímat, že v mnoha mých kruzích se vyskytuje společný pocit deziluze. Působilo to na mne, jako bych vnímal, že víš, kdo teď jsi, (ale) identita byla vymlácena a teď ses dostal do bodu, kdy si říkáš: „Co chci? Co mne udělá šťastným?“ jako protiklad tomu „Díky čemu se budu cítit mocným?“ Jak vyrůstáš, docházíš k tomu, že máš jiné cíle.
(Schön!): Je to skoro jako posun v životní filosofii… Tak jak sis poradil s vokály na samotném albu? Jaký byl nahrávací proces?
(Adam): Začal jsem ve Stockholmu. Měl jsem tam být na měsíc a vylezly z toho dva. Byla tam skupina mladých skladatelů a producentů pojmenovaná Wolf Cousins a jsou doslova ve vlčí noře – pod zemí. Ve Stockholmu jsem nežil společenským životem, byl jsem hodně sám. To bylo pro album dobré. Myslím, že mne to uvedlo do správného rozpoložení pro tu desku.
(Schön!): Kam to zapadá ve srovnání s tvými dalšími alby?
(Adam): Myslím, že je mnohem soudržnější. První album bylo něco jako odhadování. Tím, že jsem vyšel z Amerického Idolu, nikdo skutečně nevěděl, jak to se mnou bude, takže to bylo něco jako hraní na zkoušku. Chtěl jsem udělat moderní ódu na glam rock a bylo to mnohem teatrálnější a přehnanější. Myslím, že tahle (deska) je soustředěnější a vnímám ji jako ukotvenější. Cítím se, jako interpret, ohledně toho, co jsem schopen dělat, sebevědoměji než jsem se kdy cítil.
(Schön!): Jaký mělo to album dopad na tvou práci s Queen?
(Adam): Bylo to jako tam a zpět: Byl jsem alternace. Takže to vlastně fungovalo opravdu dobře. Během té doby jsem měl demo písně, které jsem přehrál Brianu Mayovi a řekl jsem: „Chtěl bys na tom hrát kytaru?“ a on řekl „Jo.“ To bylo vzrušující. Na Lucy.
(Schön!): Hádám, že jeden z tvých vrcholů s Queen, aspoň v Londýně, bylo novoroční vystoupení. Ze kterého jsi udělal bombu!
(Adam): To byla prostě velká zábava. Když mi řekli, že to budeme dělat, tak jsem reagoval: „Fakt?“
(Schön!): „Ten večer jsem zaneprázdněný, sorry!“
(Adam): (Smích) Následující myšlenka byla: „Co si vezmu na sebe?“ Doslova jsem reagoval „Červenou, letos se cítím červeně.“ Červenou na Nový Rok, slavnostní!
(Schön!): Jsi hodně přirovnáván k Freddiemu. Ale co ses ty naučil od Freddieho? Co ti dal?
(Adam): Když se dívám na staré nahrávky s ním, jsem prostě unesen. On byl na pódiu prostě tak svobodný. Nemyslím si, že si to ve své hlavě nějak extra plánoval.
Když jsem přistoupil na koncert, opravdu to nahánělo strach, protože jsem nikdy nechtěl mít pocit, že ho imituji. Vnímal jsem, že by to bylo svým způsobem nevkusné, ale určitě jsem dával pozor, co ho k čemu vedlo. Jak v jeho psaní písní, tak v jejich podání a v jeho pódiové prezentaci.
(Schön!): Na pódiu máte s Brianem a Rodgerem úžasnou energii. Jaké máte vztahy?
(Adam): Jsou skvělí. Je to jako rodina. Cítím se velmi příjemně. Mám vůči nim nejvyšší respekt a na zkoušky a na show chodím s pocitem, že mám štěstí, že jsem jejich hostem. Stvořili úžasné písně a stále chtějí hrát pro své fanoušky. Proč by neměli být schopni jezdit? Opravdu jsme Freddieho uctili. V show jsou sekvence, kde je na obrazovce a můžete slyšet jeho hlas. Oslavme tohohle kluka, který byl taková sakra ikona!
(Schön!): A stále neskončil. Pořád má, co říct, a tohle je způsob, jak mu propůjčit hlas.
(Adam): A zachovat ty písně naživu! Měly by se hrát, obzvláště tenhle druh muziky. Ty nahrávky jsou geniální.
(Schön!): Brian řekl, že za tu dobu, co s nimi pracuješ, ses jako osobnost skutečně změnil a vyvinul. Vnímáš to jako kompliment?
(Adam): Myslím, že mne prostě viděl růst tak trochu do všech směrů. Když jsem se s ním potkal poprvé, tak se to prostě stalo. Na konci Amerického Idolu – ve finále – jsme spolu hráli a bylo to pro mne všechno nové. Z ničeho nic jsem měl jméno. Teď je to šest let a cítím se, jako bych stál (pevně) nohama na zemi.
(Schön!): Vedle šťastného shledání s Queen ses svým způsobem vyvíjel osobně, stylově. Opravdu ses posunul v citu pro módu.
(Adam): Myslím, že je to stejné jako ve zpěvu. Myslím, že jsem tomu prostě začal věnovat více pozornosti. Víc jsem to začal studovat. Opravdu se dívat na redakční komentáře, dívat na kolekce, porozumět trendům o něco víc, chápat, co chci svým stylem o sobě sdělit.
(Schön!): Mimochodem, chci tvoje boty.
(Adam): Oh, nový Saint Laurent! Nejsou pohodlný. Nejsou dělané na chození. Před pár dny jsem byl v Paříži, vyšel jsem si s kamarádem a měl jsem na nohou tyhle (boty). Cítil jsem se ve svém outfitu opravdu rozkošně, sakra, říkal jsem si „poznamenej si: do těch potřebuju vložky“. Tohle jsou boty na stání, ne na chození.
(Schön!): Vrátíme se znovu k době před Queen, když jsi vstoupil do světového a popového průmyslu, lidé ti rychle dali přílepek gay umělce. Bylo to pro tebe přítěží anebo to bylo ve tvé kariéře důležité?
(Adam): Byla to zajímavá cesta, protože já se k tomu přiznal, když mi bylo osmnáct. Vyšel jsem z velmi svobodomyslné rodiny, byl jsem v divadle, takže jsem s tím nikdy nějak moc nezápasil. Jakmile jsem to přiznal, byl jsem s tím v pohodě.
A najednou jsem šel do té show a tam se nikdy nedotazovali na něco jako „Jakou máš sexualitu?“ Nikdy bych to neskrýval, ale nikdy na to nedošlo. Takže poté jsem udělal interview pro Rolling Stone, které bylo pod hlavičkou „Adamovo vyjití na světlo“. Já jsem to neskrýval (už) dlouho. Byla to divná zkušenost, protože se to mlátilo s tím, co je celebrita. S tím, jak si lidé rozhodnou, jak tě chtějí vidět, a média mají tendenci si do tebe projektovat to, co chtějí ony. Musel jsem se opravdu rychle naučit, o čem to všechno je. V návaznosti na to byly chvíle, kdy jsem to vnímal jako přítěž, ale také jsem to pociťoval jako skvělou příležitost, abych pomohl vzdělat lidi a pomohl zlomit některé stereotypy.
(Schön!): Není to obrovská zodpovědnost?
(Adam): V některých chvílích to bylo trochu děsivé. Ale pak jsem jindy potkal fanouška, který přišel a řekl: „To, že jsi tím, kým jsi, a neomlouváš se za to, pro mne udělalo mnoho.“ Tehdy jsem začal cítit, víš co, že je to větší než já. Je to vzrušující být právě teď na špičce téhle kultury.
(Schön!): Tvoje upřímnost a otevřenost je to, co na tobě tvoji fanoušci milují…
(Adam): V to doufám! Tam je určitě spojení a je to zajímavé, protože potkávám také víc a víc gay fanoušků… Předtím jsem vypadal opravdu extrémně a hrál jsem si se vším tím make-upem, se kterým jsem si dost užil, ale myslím, že to bylo většinou v odpovědi na to všechno. Myslím, že někteří členové gay posluchačů se na to mohli dívat jako na něco scestného – „blééé“
(Schön!): Nejdrsnější kritici tam venku…
(Adam): Máme své vlastní study, se kterými jako komunita zápolíme, a možná to prostě nebylo to, s čím se identifikovali.
(Schön!): A co si myslíš, že je nejmylnější dojem, co se tebe týká?
(Adam): Já už nevím. Myslím, že jsem se snažil všechno odložit. Myslím, že když nosíš výstřední oblečení a vystupuješ na pódiu sebevědomě, je snadné si sesumírovat, že jsi debil nebo diva – a já si nemyslím, že jsem. Jsem si jist, že mám určité své (špatné) chvilky, ale myslím si, že jsem dost přátelský.
(Schön!): Takže jsi tedy nikdy nežádal misku jen modrých Skittles?
(Adam): Ne, nikdy! (Smích) Ale vlastně, když jsi na cestách, je dost těžké držet se zdravého jídla. V LA jsme rozmazlení veškerou tou vegetariánskou kuchyní. Trochu na tom ulítávám. Nenadávám nikomu, to se neděje. Čestně!
Můj dodatek:
Vím, že všichni zkoumali, proč zrovna zebra. Moje reakce? Proč ne! Dá se na ní dobře demonstrovat pocit.
Kdybych já potkala ve svém bytě zebru, pravděpodobně bych si myslela, že jsem po opici. Nejdřív bych asi dělala, že ji nevidím, pak bych se jí snažila zbavit a nakonec bych šla vyzkoušet sprchu, jestli mne z té opice dostane. Klidně i v šatech.
A pokud by to nezabralo a zebra byla pořád, pravděpodobně bych došla k názoru, že jsem se zbláznila. Asi bych nikomu neřekla, že doma vidím zebru, aby mne nezavřeli na psychiatrii. Nakonec bych se s ní asi spřátelila a možná byla i ráda, že v tom bytě nejsem sama, že se mám ke komu přitulit.
Proto mi dávají smysl jak fotky v koupelně, tak ve sprše, ba i v posteli. A navíc mi tahle zebra připomněla Madagaskar, takže by s ní možná byla i psina!
@DrakulkaCZ
Zdroj: http://www.schonmagazine.com/adam-lambert/
Obrázky v HD:
http://www.schonmagazine.com/wp-content/uploads/2015/09/Schon_Magazine_Adam_Lambert.jpg
http://www.schonmagazine.com/wp-content/uploads/2015/09/Schon_Magazine_Adam_Lambert2.jpg
http://www.schonmagazine.com/wp-content/uploads/2015/09/Schon_Magazine_Adam_Lambert3.jpg
http://www.schonmagazine.com/wp-content/uploads/2015/09/Schon_Magazine_Adam_Lambert4.jpg
http://www.schonmagazine.com/wp-content/uploads/2015/09/Schon_Magazine_Adam_Lambert5.jpg
http://www.schonmagazine.com/wp-content/uploads/2015/09/Schon_Magazine_Adam_Lambert6.jpg
