ESKA MUSIC AWARDS, August 29, 2015

On nám zamával!

Ano, to se opravdu stalo a Adam nás svým zamáváním udělal neskutečně šťastnými fanynkami, ale vezměme to postupně a od začátku.

Když jsem někdy na začátku srpna uviděla na Twitteru zprávu, že Adam přijede na předávání cen rádia Eska do polského Štětína, mé rozhodnutí bylo okamžité – tam bych mohla! Pravda, tohle město leží až na opačném konci Polska, hned u Baltu, ale nějakých 650 km autem není v dnešní době nepřekonatelných. No a doufala jsem, že někdo se ke mně přidá. Díky za Facebook a mé Glamberts přátele na něm. Hned poté, co jsem postla svou výzvu se mi ozvaly Jaja, Ivka a po chvíli i Eva. Holky sice ze začátku nevěřily, že to myslím opravdu vážně, ale než se stačily rozkoukat, já už měla koupené lístky a zajištěné ubytování. Jo, když jde o to, vidět Adama, jsem “žena činu”. 😀

V pátek 28. srpna odpoledne jsme vyrazily směr Štětín. Cesta ubíhala docela v pohodě (s CDčky s Adamovými a QAL písničkami v autě pochopitelně, jak jinak 🙂), i když se mi hned kousek za hranicemi v Polsku povedlo poprvé “zakufrovat” a musely jsme se pak několik km vrátit a najet na správnou dálnici. No ale pak už šlo všechno hladce až na malý sek někde uprostřed Polska, kde nás GPSka svedla na boční cestu a zřejmě se nám (protože už byla tma a ona ta potvůrka někdy hlásí “odbočte vpravo/vlevo” o trošku dřív než má) povedlo odbočit o jednu odbočku dřív než jsme měly, neboť naše auto se nejprve ocitlo na nějaké okresce, pak se okreska změnila na dlážděnou cestu a nakonec na téměř prašnou cestu mezi poli a lesy, kde nám dokonce i liška přišla dát “dobrou noc” (ale byla opravdu nádherná – ta liška samozřejmě :)). Přiznám se, začínala jsem mít strach, protože představa, že by se nám něco stalo s autem a my tam někde v té tmě a uprostřed lesů a polí musely zastavit, no to bylo opravdu děsivé. Naštěstí asi po 20 km jsme vyjely opět zpátky na silnici 1. třídy a posléze i zpět na dálnici a pokračovaly směr Štětín. Do města, které se mělo stát cílem naší cesty, jsme dorazily po jedenácté hodině večer a čekalo nás tam nečekané a moc hezké překvapení. Asi víte, že Štětínem protéká naše Odra (která pramení u nás a protéká celým Polskem až do Baltského moře). No a my jsme se na konci naší cesty ve Štětíně najednou ocitly na širokém mostě přes tuto řeku s krásným výhledem na osvětlené lodě, které na ní kotvily. Ještě větší překvapení na nás ale čekalo na konci mostu, když se nám otevřel noční výhled na nábřeží s nádherně osvětlenými historickými budovami. Měly jsme pocit, že jsme v pohádce (doslova) a říkaly jsme si, že kdyby už nic jiného, tak tenhle pohled tedy za tu cestu stál.

No řekněte sami, není to nádhera?

Po asi 2 a půl kilometrech jízdy podél nábřeží jsme dorazily k našemu hotelu, kde jsme byly ubytované. Pravda, byl to jednoduchý čtyřlůžkový pokoj se koupelnou na chodbě (naštěstí hned vedle pokoje), žádný velký přepych, ale musím říct, že se nám v něm spalo nádherně a že na ty společné zážitky v něm budeme asi dlouho a rády vzpomínat.

Ráno jsme vyrazily znovu si prohlédnout Muzeum, Námořní Akademii (dvě nejvýznamnější budovy hned u mostu) a další pamětihodnosti Štětína. Samozřejmě, tajně jsme doufaly, že bychom někde mohly narazit na Adama. A přiznám se, už doma jsem si vygooglila čtyřhvězdičkové hotely ve Štětíně (v centru města jsou jen dva), takže jsme obhlídly oba a shodly jsme se, že Adam bude nejpravděpodobněji ubytovaný v Radisson Blu Hotel (pokud si chcete prohlédnout hotel a jeho interiér, můžete zde: http://cs.hotels.com/ho130866/radisson-blu-hotel-szczecin-szczecin-polsko/). Po několikahodinové procházce městem jsme už byly trochu unavené a chtěly jsme se pomalu vydat na cestu zpět k našemu hotelu. Ještě jednou jsme se ale zastavily u Radisson Blu a zjistily jsme, že nejsme samy, kdo si tohle místo vytipoval. Před hotelem stál hlouček asi 15 lidí a když jsme na jedné z přítomných slečen uviděly QAL tričko, bylo nám jasné, že tahle skupinka čeká na Adama. Na Twitteru se asi hodinu předtím objevila fotografie Adama na letišti ve Waršavě, takže byla dost velká pravděpodobnost, že by měl do Radisson Blu dorazit během následujících několika desítek minut. Našly jsme si místa k sezení s dobrým výhledem na vstup do hotelu, což naše unavené nožky určitě ocenily a čekaly. Netrvalo to dlouho a objevil se černý Van – tak přesně v něčem takovém by Adam mohl přijet. Samozřejmě že jsme se všichni nahrnuli ke vchodu, kde se auto (s tmavými skly, takže dovnitř nebylo vidět) zastavilo a čekali co bude. Ne, Adam z auta nevystoupil (i když v něm seděl), jen jeho asistentka, která se o něj v Polsku starala něco odešla zařídit na recepci a auto pak odjelo … někam… Samozřejmě jsme tušili, že Adam míří k zadnímu vchodu hotelu a celý hlouček se vydal přesně tím směrem. Přiznám se, neběžela jsem s ostatními, pomalu jsem se ale vydala za nimi a než jsem stačila dojít k zaparkovanému autu u zadního vchodu, zjistila jsem, že Adam už mezitím zmizel dovnitř. Bohužel jeho program ve Štětíně byl až moc nabitý, takže na osobní setkání s fanoušky v něm už nezbylo místo. Nicméně naše české Glambertky Jaja a Ivka byly mnohem rychlejší a pohotovější než já (a zbytek čekajících fanoušků), takže se jim povedlo Adama při jeho odchodu z auta do hotelu vyfotit i natočit (máme tedy exkluzivní fotky, které najdete v galerii a video :)).

Samozřejmě nás po návratu do našeho hotelu napadlo nechat si ujít začátek programu Eska Music Awards (zjistily jsme, že Adam bude vystupovat až úplně na konec) a vrátit se večer zpátky k Radisson Blu s očekáváním, že budeme mít tentokrát víc štěstí. Nakonec jsme ale ten nápad zavrhly (což se ukázalo jako rozumné, protože jsem se pak na netu dočetla, že fanynky, které na Adama ten večer před hotelem čekaly měly opět smůlu, autogramu ani společné fotografie se nedočkaly). My jsme se tedy vydaly po šesté hodině k hale Widowiskova, kde se už od časných odpoledních hodin řadily zástupy fanoušků, kteří nedočkavě čekali na vstup do haly. Měly jsme místa k sezení, takže jsme v klidu počkaly až zmizí ta dlouhá řada, která byla před vchodem a kolem půl osmé jsme vešly dovnitř. Věděla jsem, že naše vstupenky jsou příliš levné na to, abychom seděly na dobrých místech, ale když jsem viděla, že sedíme úplně zboku a že z toho nejkrajnějšího místa, kde jsem seděla já už v podstatě vůbec nevidím na pódium, jen na druhou polovinu catwalku, říkala jsem si “No nazdar, tak tahle show mi asi moc dobrou podívanou nepřinese.” To jsem ale ještě nevěděla co bude následovat. Ještě před začátkem programu jsme se stačily v předsálí vyfotit s Adamem (no, teda, s jeho plakátem, který tam byl u stánku s jeho CDčky :D) no a pak už jsme zasedly na svá místa a čekaly co bude.

Musím říct, že polské publikum se opravdu umí bavit. Zažila jsem to už na koncertech QAL ve Wroclawi i v Krakově a byli skvělí i tady ve Štětíně. Celou hodinu a půl od té doby, co je pořadatelé pustili dovnitř (a fanoušci co měli místa ke stání se pak samozřejmě hned nahrnuli k pódiu) skandovali, zpívali, tleskali, no a ti z vás, kdo sledovali přímý přenos nebo záznam určitě vědí, že moderátoři zmínili Adama během té show (a také během čekání na začátek) několikrát a pokaždé to v publiku vyvolalo bouřlivou odezvu. Polsko má Adama opravdu rádo a jeho Ghost Town je tam velmi populární. Asi čtvrthodiny před začátkem jsme my čtyři definitivně seděly na svých místech a rozhlížely se kolem. Najednou mi Jaja říká: “”Hele, oni asi tamtudy chodí na pódium.” a já se podívala vlevo, kam ukazovala. Skutečně, vlevo od nás byl pod schodištěm se zábradlím vchod, kterým začali přicházet a odcházet jednotliví účinkující. Věděla jsem, že na druhé straně pódia je také vchod na stadion a zpočátku jsem si nebyla jistá, jestli někteří z účinkujících nebudou přicházet a odcházet tím druhým vchodem. Po několika bodech programu jsem si ale už byla téměř stoprocentně jistá, Adam MUSÍ přijít a odejít tudy a my ho uvidíme úplně nádherně. Asi si umíte představit, co se mi honilo hlavou po celou dobu, co na pódiu jel program Eska Music Awards. “Uvidím ho, uvidím ho takhle zblízka, JO!!!”. Věděla jsem, že Adam se určitě neobjeví v zákulisí dřív než několik minut před svým vystoupením, nicméně (i díky tomu, že z dění na pódiu jsem toho moc neviděla) můj zrak se neustále stáčel vlevo s napjatým (a nadšeným) očekáváním kdy se tam objeví náš idol. Když se přiblížil čas Adamova vystoupení, připadala jsem si už jako malé dítě při čekání na vánoční nadílku a netrpělivě jsem poposedávala, můj zrak teď už nepřetržitě nasměrovaný na tu uličku v zákulisí. Viděla jsem, jak se podél zábradlí začali stavět členové ochranky (a zklamaně myslela na to, že tihle nás pak určitě nenechají jít plně k tomu zábradlí a vidět Adama jen několik málo metrů od nás), pak se v uličce objevily Adamovy tanečnice a chvilku za nimi… ADAM! Bylo to jen na pár sekund, protože vzápětí nám zmizel z dohledu, aby se po ohlášení objevil na pódiu a zazpíval Ghost Town, převzal cenu pro nejlepšího zahraničního umělce, a pak zakončil celou show svým novým singlem Another Lonely Night. Samozřejmě, celou tu čtvrthodinu Adamova vystoupení jsem protančila vestoje (a snažila se nezpívat, protože Ivka vedle mně natáčela). Měla jsem puštěný záznamník na mobilu, který natáčel jen zvuk a po Adamově odchodu z pódia jsem v rychlosti vypnula záznamník a vrhla se s Evou, Ivkou a Jajou k zábradlí směrem k zákulisí (ochranka se o nás naštěstí vůbec nezajímala). Chvilku to trvalo, ale pak se tam Adam objevil a šel kolem nás směrem k východu. Samozřejmě jsme na něj mávaly a křičely. “Adam! ADAM! ADAAAAAM!”. No a pak se stalo něco naprosto úžasného a neskutečného, Adam se otočil směrem k nám, usmál se tím svým nádherným a zářivým úsměvem a zamával nám. “JO! Zamával, on nám zamával!” Řvaly jsme nadšením a naše radost opravdu neměla mezí. Naše nadšení neopadlo ani po několika minutách (desítkách minut), cestou k autu a říkaly jsme si, jakou máme kliku, že sice dostaneme skoro ta nejhorší místa k sezení v celé hale a ona se nakonec ukážou být (pro nás) těmi nejlepšími vůbec. 🙂

U auta nás čekala studená sprcha, která málem stáhla naši náladu k bodu mrazu. Zjistily jsme totiž, že jsem při odchodu z parkoviště zapomněla zhasnout světla. No,měly jsme namále, ale naše Oktávěnka nezklamala a motor naskočil na první šup (ta dlouhá cesta do Štětína tomu zřejmě pomohla, baterka byla plně nabitá). Samozřejmě jsem si dávala velký pozor, abych už ten motor nezhasla dřív, než se dostaneme na hotel. Celou cestu jsme zpívaly, tančily (s Jajinou poznámkou, že já se teď radši budu věnovat řízení – zná mně moooc dobře :D) a nadšeně si sdělovaly své dojmy. Krátce před půlnocí jsme zaparkovaly před hotelem a děvčata si ještě venku vychutnaly večerní cigaretu, zatímco já se vydala na pokoj. Lehla jsem si na postel, vytáhla svůj mobil z kabelky a se zděšením zjistila, že jsem ten záznamník v té hale nevypnula a že se na můj mobil nahrálo nejen Adamovo vystoupení, ale všechno co následovalo v následující hodině. Chvilku jsem na to vyděšeně zírala, a pak mi došlo, že to není vůbec tragédie, ale naopak, že mám navždy zaznamenané všechno, co se v té hale a na cestě k hotelu dělo. No a protože Ivka sice Adamův odchod natáčela, ale v tom okamžiku, kdy se k nám otočil byla natolik nervozní, že jí úplně ujela ruka a to zamávání tam natočené nemá, máme aspoň zvukový záznam těch několika úžasných okamžiků. Vytáhla jsem těch pár minut a nahrála je na soundcloud. Pravda, myslím si, že i ten zbytek záznamu by byl zveřejnitelný (fakt čtyři nadšené fanynky totálně high z toho, co se právě stalo), ale nemyslím si, že by někoho bavilo poslouchat téměř hodinový záznam našeho nadšeného povídání, takže tohle ponechám jen pro nás. 🙂

Adam při odchodu v zákulisí

Zvukový záznam

Měly jsme za to, že po tomhle zážitku snad ani neusneme, ale nakonec se nám to povedlo a vyspaly jsme se krásně. V neděli ráno jsme se ještě vydaly na malý výlet k baltskému pobřeží (když už jsme byly tak blízko nevidět aspoň kousek moře by byl hřích), daly si v přístavním městečku výbornou smaženou tresku, kafe a po jedné hodině odpolední jsme vyrazily na dlouhou cestu domů. Naštěstí téměř celým Polskem od našich hranic až k Baltu vede dálnice nebo silnice I. třídy (rychlostní silnice), takže se nám jelo dobře a kolem deváté večer jsme už byly zpátky v ČR.

Za sebe (a doufám, že i za ostatní) mohu říct, že tenhle výlet zcela určitě stál za to. A jestli někdy budete mít možnost vidět Adama vystupovat kdekoliv ve vašem okolí, určitě se tam vydejte. Moc doufám a držím nám všem palce, aby k nám Adam zavítal v rámci svého turné, které máme slíbené v létě nebo na podzim příštího roku a že se tam uvidíme! 🙂

*shimoli*

Adamovo vystoupení na EMAs