Už nikdy nebude druhý Freddie
Rozhovor Adama Lamberta s Katarzynou Gawęskou pro Onet.muzyka
Shodou okolností jsem měla možnost popovídat si s autorkou tohoto moc hezky udělaného rozhovoru s Adamem, Katarzynou Gawęskou. A její milá slova o Adamovi a jeho velmi příjemném a skromném vystupování mi udělala velikou radost. Vím, že Adamovy fanoušky vždycky potěší, když o něm slyší něco pěkného. A tak jsem neváhala a požádala jsem Kateřinu, zdali by pro náš překlad nemohla napsat pár osobních vět o svém setkání s Adamem. Protože je hezké přečíst si o Adamovi spoustu pěkných věcí v článcích. Ale když to člověk vidí/slyší/čte jako osobní zkušenost člověka, který s ním byl přímo v kontaktu, je to vždycky pohlazení na duši.
Katarzyna byla tak hodná, že mi vyhověla a napsala osobní dojmy ze svého setkání, za což jí moc děkuji .
A tady jsou její dojmy z tohoto setkání:
„Z vlastní zkušenosti mohu říct, že spousta hudebních umělců se chová, jako by byli vrcholem světa. A ačkoliv Adam je tak úspěšný, není jedním z nich. Byl tak neskutečně milý! Nemohu ani vyjádřit jak šťastná jsem byla, že dělám tenhle rozhovor. Byla jsem skeptická když Adam vystupoval poprvé s Queen. Jsem velkým rockovým fanouškem, ale pak jsem je viděla vystupovat v mém městě a byla jsem úplně unešena. Adam je naprosto skvělý.
Přivítal mne s tím největším možným úsměvem (na jejich společném rozhovoru, pozn. př.) a neustále opakoval, že není proč se stresovat! (Kateřina se mi svěřila, že byla hodně nervozní z tohoto rozhovoru. Ale jak píše, Adam ji dokázal uklidnit a navodit velmi uvolněnou a pohodovou atmosféru.) Byla jsem neskutečně nadšená, protože to nebylo jen interview – byl to rozhovor o albu, které mi pomohlo v době, kdy mi nebylo nejlíp.
A ano, Adam je mistrem ve focení selfies!“
Jako důkaz tu máme jejich společné selfie pro Onetmuzyka Instagram:
*shimoli*
Za překlad rozhovoru a scans díky @DrakulkaCZ.
(Moderátorka): Byla jsem zvědavá, jak se vyrovnáváš se vším tím tlakem spojeným s tím, že svým způsobem nahrazuješ Freddieho Mercuryho na scéně. Protože jsem tě viděla v průběhu show v Krakově a bylo to prostě neuvěřitelné.
(Adam): Díky.
(Moderátorka): Takže je těžké vystupovat s Queen?
(Adam): Ne. Víš, určitě to nahání strach, protože to je posvátná půda. Víš, Freddie byl jeden z milionu. Víš, vždycky bude jen jeden Freddie Mercury. Takže jsem vždycky šel na show s tím, že bych chtěl oživit znovu ty písně a oslavit Freddieho a oslavit tu kapelu. A zpívat ty písně pro lidi, co ty písně milují, víš? Poslouchal jsem všechno, když jsem vyrůstal. Jako dítě jsem poslouchal hodně divadelních věcí, jako teenager jsem poslouchal pop a pak jsem byl na klasickém rocku a na mnoha starých oblíbencích. Nedívám se na to jako na nahrazování, a beru to jako… návrat k životu.
(Moderátorka): Slova na albu The Original High jsou dost melancholická a hudba je velmi nakopávající, je to celkem protiklad. A tak jsem si říkala, zda to bylo něco, co jsi chtěl udělat, nebo to tak prostě vyšlo?
(Adam): Myslím, že tak trochu obojí. Bylo to něco, co jsem usoudil, že je to určitě dobrý… dobrý nápad pro Ghost Town, víš? Ten zbytek jakoby opakuje vzorec. Líbí se mi ten nápad mít trochu retrospektivní slova s trochou smutku v nich a k tomu ten taneční rytmus, který tě rozhýbe. Mám ten kontrast rád. Myslím, že je to zajímavé.
(Moderátorka): Jo. A tys taky zmínil v mnoha rozhovorech, že jsi chtěl pomoci lidem se touto hudbou, tímto albem otevřít. U mne to fungovalo, takže fungovalo to i u jiných lidí?
(Adam): Myslím, že ty písně jsou velmi autobiografické, jsou o mém životě a věcech, kterých jsem si všiml a pozoroval. Ale taky doufám, víš, že lidi, kteří ty písně uslyší, budou reagovat jako: Ou, takže nejsem sám, já se tak cítím taky, víš? Písně jsou na podkladě myšlenky, že city jsou velmi universální.
(Moderátorka): Co z toho, co ti někdo, nějaký fanoušek řekl o tvé hudbě, se tě nejvíce dotklo?
(Adam): Mám pár přátel, kteří mi řekli, že po poslechu těchto písní byli schopni sami sebe lépe přijmout, víš, že našli jakousi sebelásku a sebepřijetí. Já nevím, myslím, že je to krásné. Je to krásný dar, který můžeš někomu dát.
(Moderátorka): Jo, to je něco, co jsi udělal v písni There I Said It.
(Adam): Jo.
(Moderátorka): V podstatě tam říkáš celému světu, aby prostě přijali sami sebe. Říkáš: Takový jsem a nehodlám se za to omlouvat.
(Adam): Jo. A taky v té písni je něco o mlžení a zrcadlení, jako: Ukončete předstírání a snažte se být skuteční.
(Moderátorka): Ano. Taky to může být interpretováno jako něco ohledně showbyznysu.
(Adam): To může, jo.
(Moderátorka): Je těžké fungovat v showbyznysu?
(Adam): No, já mam rád nějaké pozlátko.
(Smích)
(Adam): No, je určitě nějaká iluze toho, co si lidi myslí, že je showbyznys, a když se do něj dostanete, můžete zjistit, že je v něm mnohem více reality. Je to obchod, víte? A je to zaměstnání s jeho časem, ale zároveň je to to největší dobrodružství na světě, takže… Myslím, že musíte přijmout to špatné s tím dobrým a naučit se, jak se v tom všem cítit v pohodě.
(Moderátorka): U tvého prvního sólového alba jsem měla pocit, jako by ses hledal, hledal svůj styl, svůj zvuk.
(Adam): Určitě!
(Moderátorka): A teď u tohohle je to, jako bys ho našel. Takže…
(Adam): Díky!
(Moderátorka): …byl to dlouhý proces najít, jak chceš znít jako sólo umělec?
(Adam): Myslím, že tomu pomohlo, že jsem měl opravdu skvělé lidi. Max Martin a Shellback dohlíželi na celý proces. V minulosti jsem dělal, že jsem to víc rozprostřel a roztrousil proces nahrávání a psaní. Jeden den jsem šel s jedním producentem a nahrával jeden den a o pár týdnů později zase s někým jiným. Ale tentokrát to bylo všechno děláno se stejnými lidmi – celé album. A tak si myslím, že mi to umožnilo se víc soustředit a vnést do těch písní více vzájemného propojení. Takže je to jakoby soudržnější, víš?
(Moderátorka): Uhm. A tys tohle album dělal ve Švédsku…
(Adam): To jsem dělal. První dva měsíce se projekt dělal ve Stockholmu.
(Moderátorka): Tak jaké to bylo? Slyšela jsem, že jsi tam byl v zimě. Je to správně?
(Adam): Ano. Byla tam zima. Byla tam zima a tma!
(Smích)
(Adam): Ale přesto to bylo to fajn. Víš, Švédsko je opravdu fajn místo a bylo to dobré, protože – znovu – mi to umožnilo zůstat skutečně soustředěným. Protože jsem měl před sebou sakra hodně.
(Moderátorka): A na desce se taky objevil Brian May.
(Adam): Jo.
(Moderátorka): Zajímalo by mne, jaké to bylo. Když si to snažím představit, je to jako když vezmeš kluka z legendární kapely a strčíš ho do studia a řekneš mu: Hele, pojďme pracovat na popové písničce. Tak jaké to bylo? Bavilo ho to?
(Adam): Jo, myslím, že ho to fakt bavilo. Chci tím říct, že jsem mu předestřel myšlenku té písně a on na to, že se mu to líbí a má nějaké nápady. Takže to bylo skvělé dostat ho na nahrávku. Jo a ono to je spíše hiphopové, fakt. A tak jsem si myslel, že by to bylo něco nového. Slyšet Brianovo úžasné kytarové schopnosti na pozadí toho rytmu! A jsem opravdu šťastný za to, co z toho vzešlo.
(Moderátorka): Když se objevíš na pódiu, máš ještě to původní opojení nebo ne?
(Adam): Já nevím. Já nevím, jestli ještě někdy můžeš… Nemyslím si, že někdy můžeš mít to co „poprvé“ znovu. Přestože je to něco, co všichni nějak chceme. My všichni tak nějak – aniž bychom si uvědomili, že se honíme za tím původním opojením – se tvrdě snažíme zopakovat to své „poprvé“.
(Moderátorka): Tuším, že to byl Simon Cowell, kdo řekl, že jsi příliš teatrální nebo něco takového.
(Adam): Jo, když jsem byl na konkurzu na show. Jo.
(Moderátorka): Jo.
(Adam): On neřekl „příliš“ teatrální, on řekl velmi teatrální, no…
(Moderátorka): Byla jsem zvědavá, proč pro tebe je tak důležité jen neodehrát koncert, jen tam tak nestát na pódiu a zpívat, proč dělat tu skvělou show?
(Adam): Já nevím. Myslím, že jsem se prostě postavil na stranu diváků. A kdybych já byl v hledišti, prostě bych se nudil, kdyby tam někdo jenom stál a zpíval celou dobu. Myslím, že jsou chvíle, kdy je důležité nechat hlas prostě dělat svou práci, aby se propojil s hlasy diváků. Když děláš hodinovou nebo dvouhodinovou show, myslím, musíš… musíš udržet lidi neustále zabavené, víš, a zaangažované. A to je něco, o co se neustále bojím s tím základem z divadla – abys udržel pozornost diváka. Nechceš, aby se nudili.
(Moderátorka): A na tvých show se nenudí. Viděla jsem, že se na tvých show dějí některé bláznivé věci. Nemyslím si, že je vhodné o tom právě teď mluvit.
(Smích)
(Moderátorka): Tou dobou, co budeme vysílat tohle interview, ty budeš vystupovat na ESKA MUSIC AWARDS. A já byla zvědavá, zda jsou pro tebe ceny nějak důležité anebo je bereš jako něco zábavného – být nominován na něco.
(Adam): Myslím, že jsem určitě – ať jsem na něco nominován nebo něco vyhraju – jsem velice poctěn. Vím, že je to moc fajn, že lidi rozpoznali něco, co dělám, a ocenili to. Ať jsou to fanoušci nebo další lidi z hudebního průmyslu, je to skvělé! Ale nemyslím si, že tenhle byznys je jenom o oceněních, víš? To nejdůležitější je, aby sis byl jistý, že jsi propojen se svými fanoušky a tvoje hudba k nim promlouvá.
(Moderátorka): Když děláš desku a posloucháš píseň, kterou jsi nahrál, byla na tomhle albu písnička, kterou když jsi poslouchal, říkal sis: To je ono, tohle je to, z čeho bude velký hit?
(Adam): U Ghost Townu si pamatuju, že když jsme ho dodělali, tak jsem řekl, že chci, aby tohle byl první singl. Není to sice nejobvyklejší volba na první singl, ale prostě jsem potřeboval něco speciálního, něco nového a jiného než jsem dělal. Skvělá příležitost znovu sám sebe uvést. Je to jiné. Ta písnička je velmi odlišná. Tak jsem poznal, že je unikátní, a stala se mojí první volbou pro první singl.
(Moderátorka): Já byla překvapená, když jsem poprvé uslyšela ten refrén…
(Adam): Jiný, co?
(Moderátorka): Jo. Myslela jsem si, že to bude balada…
(Adam): Jo…
(Moderátorka): … a nebyla.
(Adam): Ne.
(Smích)
(Moderátorka): Takže jsi řekl, že sis myslel, že je to ta pravá (píseň) a pak měla Madonna ten…
(Adam): Jo.
(Moderátorka): …singl.
(Adam): Bylo to bláznivé, když jsem to viděl. Protože, víš, miluju Madonnu, jsem velký fanoušek. A když jsem viděl, že má píseň se stejným názvem a že za několik měsíců poté vychází zároveň můj první singl, tak jsem si říkal: Ou bože! Na chvilku jsem si myslel, že bych, měl změnit svůj první singl, protože nechci, aby docházelo k matení… A pak jsem zjistil, že ty písně jsou tak odlišné, že zní vzájemně jinak, že se nezdá, že by to byl velký problém.
(Moderátorka): Všechno fungovalo skvěle.
(Adam): Jo.
(Moderátorka): Díky moc za to, že sis našel čas na rozhovor se mnou.
(Adam): Samozřejmě.
(Moderátorka): Ráda jsem tě poznala.
(Adam): Rád jsem tě poznal.
(Moderátorka): Díky.
(Adam): Samozřejmě.
Zdroj: http://muzyka.onet.pl/pop/adam-lambert-nigdy-nie-bedzie-drugiego-freddiego-mercury-ego/7m96dn