Skip to main content

Adam Lambert: Tak tady to máte

 

Rozhovor pro Metrosource

 

Zdroj: http://metrosource.com.s123317.gridserver.com/2015/07/09/adam-lambert-there-i-said-it/

 

Překlad: @DrakulkaCZ

 

Adam Lambert strávil svou kariéru dokazováním toho, že je bavič – divákům Amerického Idolu, fanouškům Queen, dokonce i gay komunitě. Ale s posledním albem se snaží dokázat, že ví, kdo je.

 

Zatímco fanoušci přijímají jeho třetí album, The Original High, Adam Lambert mluví s Metrosource o vývoji svého stylu, výzvě jít ve stopách rockové legendy a o posledním příspěvku do svých tetování.

 

(Metrosource): The Original High je velmi variabilní – od vokálů po rytmus až k instrumentaci. V co doufáš, že si z něj fanoušci vezmou?

(Adam): Protože jsem vyšel ze show jako je Idol, prvním albem jsem se pokoušel dostát všem očekáváním. U tohoto alba je to zcela jiné. Měl jsem pocit jako: „OK, položil jsem základy toho, kdo jsem, mám skvělou fanouškovou základnu, už jsem to dělal.  Co tentokrát můžu udělat pro sebe?“ Chtěl jsem, aby to znělo jako hudba, kterou poslouchám ve svém skutečném životě, kterou slyším, když si vyrazím se svými přáteli.

(Metrosource): Zmínil jsem se svému kolegovi editorovi, že mi moje oblíbená nahrávka „There I Said It“ připomíná silné balady z počátku kariéry Mariah (Carey), ale on tu podobnost neslyší.

(Adam): Nechci, aby to znělo celé diplomaticky, ale myslím, že co je na tom albu tak vzrušující, je to, že je v něm víc ze mne nežli kdy dřív. V minulosti jsem se snažil tak trochu předvést, jako bych si poprvé zkoušel oblečení a (myslel si): „Ach! Tak tohle můžu!“ Ale u tohoto alba víc vnímám, jakoby vyšlo zevnitř. … Pokud jde o „There I Said It“ – to je jedna z pozdějších písní, protože jsem zjistil: „Hej, máme všechny ty fajn rytmický písničky a fakt zajímavý pecky a věci, ale nemáme tradiční velkou píseň!“

(Metrosource): Když už jsi zmínil to zkoušení si oblečení, jsi pověstný tím, že posouváš módu…

(Adam): Můžeš tomu tak říkat, pokud se ti to tak líbí. Někdy v minulosti bych to pojmenoval jako vybočování z módy.

(Metrosource): (Smích) No, svět potřebuje všechny směry…

(Adam): A já jsem schopný je nosit všechny!

(Metrosource): Na co se těšíš u oblečení, které by sis vzal na červený koberec versus co by sis vzal na pódium nebo na focení?

(Adam): Nemyslím si, že jsem po určitou dobu rozuměl tomu rozdílu. To se musíte naučit, víte? Když jsem vyrůstal, každý den byl Halloween. V LA, když mi bylo po dvacítce, jsem byl něco jako klubový dítě. Vyrazil jsem v divným kostýmu a nosil velmi podivné, koncepční věci, které se mi líbily – co jsem viděl ve filmu nebo na plakátu nebo na albu ze 70.let. Myslím, že jsem svým způsobem trochu dospěl – ne ve všem, ale trochu – a myslím, že teď mám… lepší smysl pro to, co je vhodné.

(Metrosource): Je to část vývoje tvého vzezření – jako skutečnost, že v současnosti nosíš linky o něco méně?

(Adam): To je určitě část stylového vývoje. Je to psina, protože se mne zeptal fanoušek: „Umírňuješ to, abys byl komerčnější?“ A já reagoval: „Eh! Ne!“ Když se podíváte šest let zpátky, oblékali jste se jinak? Já vím, že já ano. Abych byl zcela upřímný, myslím, že částečně to bylo proto, že jsem byl excentrický, tvůrčí, chtěl jsem si hrát na šviháka, být jiný a vyjádřit se – nosil jsem make-up  a peří a tak dál. Ale taky když se podívám zpátky na dobu po Idolu a to všechno: Myslím si, že to byl taky trochu vnější obranný mechanismus. Možná jsem se za tím trochu schovával.

(Metrosource): Oblékat se odvážně, abys ukázal světu, že jsi odvážný?

(Adam): Je to jako dítě, které je na střední za gotha, ačkoliv  má ve skutečnosti zcela srdce motýla. Ale cítí se divně a citlivě – tak chodí do školy v černém, víte?

(Metrosource): A ty jsi takový kluk, Adame? Jsi motýl v gothovi?

(Adam): Ano, myslím, že jsem citlivější, než lidi možná postřehli.

(Metrosource): Kromě módy – podle jaké estetiky si vybíráš věci, které tě obklopují – například jak si zdobíš svůj domov?

(Adam): No, letos jsem si koupil dům, můj první dům – cítím se jako dospělý! Je to skvělé! Mít dům v LA je úžasné, protože to je, jako bys byl centrálou after-party, (když) všechny bary zavírají ve dvě. …rozhodl jsem se pojmenovat svůj design estetikou – zdobil jsem si svůj vlastní dům; byla to fakt zábava – říkám tomu „Bílá čarodějka“. Je to druh „novo gothiky“. No, gothika vlastně není to správné slovo. Je to víc rock ´n‘ roll. Je to tak trochu taxidermie a jsou tam dekadentní věci jako kožešinové předložky, a lampy v mém obýváku jsou z paroží a spousta věcí je jakoby zdůrazněná kovovým stříbrem.  Je to velmi monochromatické: světlé barvy a zemní tóny, spousta světelného vybavení, Edisonovo žárovky. Avšak není to přemrštěné, je to vlastně překvapivě minimalistické.

(Metrosource): V současné době se zdá, že vzrůstá pozornost, jak jsou u gay umělců specifické stejnopohlavní texty. Je to něco, co bereš v potaz, když tvoříš píseň?

(Adam): Tohle má určitě dvě strany – obzvláště když je parta jiných lidí, kteří vám za to (umění) platí. Pro mne to vždycky byla riskantní cesta, protože si nechcete nikoho znepřátelit – chcete, aby se vaše hudba dotýkala pokud možno tolika lidí, kolik lze. Dívám se na to asi takhle: Lidi nejsou hloupí, víte? Lidi jsou inteligentní – obzvláště moji gay přátelé – ti jsou inteligentní! Každý ví, jakou mám orientaci, a jsem si jistý, že vědí, o čem ta píseň je – ale zároveň chci, aby si k tomu našlo vztah tolik lidí, kolik je to jen možné.  Tak se to snažím udržet svým způsobem neutrální, aby se do toho vcítil každý.

(Metrosource): To dává smysl.

(Adam): V tomhle rozhovoru ve skutečnosti nikdy nemůžeš vyhrát. Lidé mají takové i onačí názory, a vím, že jsem v minulosti udělal volby, které byly správné a pak jsem udělal volby, například, díky kterým se do toho pustila média a zkritizovala mne – což se stalo v zápětí. Já ti nevím, chlape, snažím se „dělat svou práci“! (Smích) Všichni vědí, že jsem gay. Ohledně toho jsem 100% otevřený – vždycky jsem byl, jakmile jsem měl možnost o tom mluvit. Co jiného mohu dělat?

(Metrosource): Když mluvím o homosexualitě, jak tě ovlivnilo vystupování s Queen jako umělce?

(Adam): Myslím, že to obnovilo mou sebedůvěru. Než se to stalo, jel jsem tak trochu ve vyjetých kolejích – byl jsem zvědavý na to, jaké bude to další, cítil jsem se trochu kreativně nudný. Pak jsme se bavili o tom, že bychom udělali to vystoupení na iHeart Radio hudebním festivalu ve Vegas, a byl to velký hit. Měl jsem z toho opravdu dobrý pocit – jako bychom se s klukama doplňovali. Sešli jsme se a řekli si: „Víte, měli bychom udělat turné. Měli bychom to uskutečnit.“

(Metrosource): A jaké to bylo připravovat se na to, až s nimi vyrazíš na turné?

(Adam): Rozhodně to trochu nahánělo strach, protože jsem věděl, že tam bude spousta skalních fanoušků Queen, kteří budou ohledně mne skeptičtí, víš: „ten týpek z Amerického Idolu“ zaskakuje za Freddieho (Mercuryho). Je to posvátná půda – takže pro mne bylo zároveň důležité, abych prokázal respekt Freddiemu a kapele a zpíval ty písně pokud možno podobně originálu, ale abych do nich přesto vložil vlastní stopu. Najít rovnováhu bylo velmi důležité, ale jakmile jsme to dali a vymysleli, jaký bude setlist, fungovalo to! Dokonce i ti skeptičtí lidé v publiku – které jsem mohl vidět se založenýma rukama – po nějaké třetí nebo čtvrté písni poskakovali a dobře se bavili. Každý večer jsem to bral jako výzvu: Musím se obhájit.  A to bylo pro mne dobré.

(Metrosource): Zeptali jsme se čtenářů, zda na tebe mají otázky, a jeden se ptal, zda jsou nějaká specifická slova nebo obraz, které jsi zahrnul do svého tetování?

(Adam): No, dal jsem si nedávno frázi z alba na hrudník: „ženu se za původním opojením“. Je to teď hned pod mou klíční kostí.

(Metrosource): Vnímáš to jako riziko?

(Adam): Bez ohledu na to, jak se tomu albu bude dařit, skutečně věřím v poselství té písně. Byla to první píseň, kterou jsem pro album udělal, celé to odstartovala. Pamatuju si, když jsem ji nahrával, měl jsem pocit, že jsem konečně našel způsob, jak zpívat píseň a pocit, kterým jsem si procházel jak já tak i mnoho mých přátel: Lidi – v LA, New Yorku, tom „velkém městě“ – přestěhovali jsme se tam s jiskrou v očích, velké naděje, sny, ambice. Stojí to hodně energie držet se těch snů, a spousta lidí nedosáhne toho, za čím se vydali. Co se stane, když zjistíš, že se to neděje? Narazíš do té zdi. Můžeš to vnímat jako zlomené srdce. Můžeš se cítit zklamaný. Můžeš to brát jako rozcestí. A čím to končí – u mnoha z nás – začneme se honit za svým ocasem a dívat se zpět a reagovat jako: „Nechte mne to zkusit znovu,“ a nepohneme se kupředu.

(Metrosource): Zdá se, že tvoji fanoušci vždycky hladoví po tom dozvědět se o tvém osobním životě. Kolik jsi toho ochoten sdílet? Kde sis vyznačil hranice?

(Adam): Je to těžké, protože podáš prst a není to dost, aby ti neutrhli ruku. Mnohem víc toho podají média a věci se komolí, když si nedáš pozor. Je to riskantní v tom navigovat a nevím, zda jsem to už vyřešil. Jsem sám a „bavím“ se. (Smích) Myslím, že jsem zpátky v bodě svého života, kdy bych moc rád miloval. Moc rád bych měl znovu vztah, ale s kým? Nevím. V tuhle chvíli chodím se svým albem.

(Metrosource): Díky záběrům z natáčení hudebních show jako jsou Empire a Nashville mají posluchači větší pochopení pro to, že písně na albu pocházejí z více zdrojů. Co preferuješ: Psát sám? Spolupracovat při psaní? Vzít existující písně a štípnout je?

(Adam): Miluji při psaní spolupracovat. Moc rád jsem v místnosti plné lidí a děláme společně. Mám pocit, že pro mne osobně, je to nejproduktivnější – smršť nápadů spolu s několika skvělými lidmi; mám pocit, že moje nejlepší věci vzešly z tohoto.

(Metrosource): Řekl bys, že většina materiálu na Original High pochází z nějakého takového procesu?

(Adam): Jo, je to velmi týmově orientované. Mám na mysli to, že někdy procházím životem a dělám si poznámky. Vezmu si můj malý zápisník nebo svůj iPhone a zapíšu si pár slov nebo frází a pak vstoupím do pokoje s poklady.

(Metrosource): Když se vrátíme k tvé cestě Idolem, jedním z tvých poznávacích znamení bylo to, že jsi věděl, jak využít pódiovou pyrotechniku pro prezentaci písně. Máš ponětí o tom, jak chceš vizuálně prezentovat tohle album – na pódiu nebo na videu?

(Adam): Přemýšlel jsem o tom, protože mne to čeká každou chvílí… Rozhodně se chci vydat jinou cestou, než jsem šel v minulosti; nesnáším, když se opakuju. Myslím, že album zní natolik odlišně od toho, co jsem dělal, že to taky potřebuje vypadat jinak. Chci být minimalistický. V základu chci, aby to bylo více jako umělecká instalace – trochu modernější, trochu grafičtější. Samozřejmě ve všem, co dělám, budou vždycky malé prvky divadla – to jsem prostě já – ale méně ve způsobu prezentace.

(Metrosource): Takže ti nebudou z hlavy vyskakovat smajlíky?

(Adam): Mám pocit, že tam nebudou falešné diamanty. Nebude žádné pozlátko… Bude to pro mne něco jiného a jsem tím fakt nadšený.

(Metrosource): Když už mluvíme o Idolu, máš nějakou reakci na oznámení, že příští sezóna bude jeho poslední? Zajímala by tě spolupráce na velkém rozloučení, ať bude jakékoliv?

(Adam): Myslím, že to byla úžasná show. Samozřejmě jsem opravdu vděčný za to, co pro mne udělala, a myslím, že mají pravdu: Myslím, že je správný čas se rozloučit. Všechny dobré věci mají svůj konec… Navštěvoval jsem tu show každý rok od té doby, co jsem z ní vylezl; už to bylo jako tradice, že se tak trochu vracíme domů.

(Metrosource): Jak si myslíš, že je to dnes a v této době – když máš přímý přístup k fanouškům přes sociální média – odlišné od vztahu, který jsi měl ty ke svým idolům, když jsi vyrůstal?

(Adam): To je dobrá otázka. …ten přímý přístup opravdu změnil celou dynamiku; Myslím to v pozitivním i v negativním. … určitě to dalo fanouškům mnohem větší moc, což si myslím, že je opravdu bláznivé a fakt dobré. Můžeš mít přímé spojení s tím, co od tebe fanouškovská báze očekává: co se jim líbí, co se jim nelíbí. Pokud chceš být dobrý bavič, musíš lidem dát, co chtějí.  Ale zároveň jako umělec musíš následovat své instinkty a svou integritu, a kdyby ses neustále ohlížel na to, co si všichni myslí, něco z toho se stane poněkud mlhavým. Je to riziko.

(Metrosource): Když se díváš dopředu, co pro sebe vidíš – jak ve smyslu zachování své hudební kariéry, tak i ohledně jiných možností jako (třeba) herectví?

(Adam): Opravdu nevím, zda existuje nějaký seznam priorit. Když jsem na to posledních šest let myslel, všiml jsem si, že věci přicházejí v jakýchsi kapitolách a já je beru tak, jak jdou. Očividně právě teď vkládám velké naděje do tohoto alba, a rád bych dal dohromady turné na jeho závěr, a pokud to půjde opravdu dobře, rád bych dělal trochu víc.  Očividně Queen je něco jako další souběžný projekt a možná to bude pokračovat. A, ano, rád bych dělal nějaký film nebo něco pro TV, když to bude možné. Vlastně (mým hlavním cílem je) pořád makat! Pro mne, jedna z věcí, kterou jsem vloni zjistil – než se všechno znovu rozjelo (jak s Queen, tak s albem) – je, že dokud jsem schopný platit nájmy a dělat, co miluju, jsem v pohodě! Je to jako bych začínal poznávat, co je to, co mne vlastně dělá šťastným – a to je dost.

(Metrosource): Skvělé!

(Adam): Dokud nehladovím. Ale možná, kdybych chvilku hladověl, vypadal bych rozkošně…

(Metrosource): Prosím tě, děvče! Vypadáš báječně a krásně, s tím si nemusíš dělat starosti. Vůbec ne!

(Adam): Ale já bych chtěl(a) tu velikost!

 

shimoli

Author shimoli

More posts by shimoli

Join the discussion 11 Comments