Adam Lambert CS fan club in Vienna

Krátký recap z našeho výletu do Vídně a na Life Ball.

Když jsem zjistila, že Adam bude zpívat na charitativním plese ve Vídni, byla jsem z toho nejprve dost zklamaná. Lístky byly v ceně od 750 euro výše, a to opravdu není cena pro obyčejného českého smrtelníka. Jenže pak se Internetem roznesla zpráva, že Adamovo vystoupení bude na otevíracím ceremoniálu tohoto plesu a ten že se bude konat před vídeňskou radnicí a bude zdarma a přístupný veřejnosti. V ten okamžik bylo rozhodnuto, jedu do Vídně. Mít Adama asi 300 km od baráku a nevidět ho, to prostě nešlo. 🙂

Takže jsme spolu s mou dcerou v sobotu v jedenáct hodin ráno vyrazily rychlíkem z Ostravy do Vídně. Cestou jsme ještě přibraly další Adamovu fanynku, Veroniku a krátce po půl třetí jsme vystupovaly na vídeňském nádraží, kde na nás měla čekat Alexandra (je Rakušanka, je Adamovou velkou fanynkou, žije ve Vídni a slíbila nám, že nás provede městem, tak trochu nám pomůže s dopravou na místo konání té akce a samozřejmě, bude s námi na koncertě.  Naše plány se začaly trochu hroutit, když jsem zjistila, že už stojíme pěkných pár minut na nádraží a Alexandra nikde. Ještě že máme mobilní telefony, takže po krátké domluvě (teda, já nechápu, jak jsme se s mou angličtinou mohly domluvit přes telefon kde jsme a jak nás má najít, ale povedlo se 😀) jsme se mohly přivítat a vyrazit společně objevovat krásy Vídně.

K vidění toho bylo dost, Schönbrunn – tedy zahrady okolo něj, muzea a divadla v centru Vídně – ty jsme si ovšem prohlídly jen zvenčí, na bližší prohlídku nebyl čas a také Hofburg a stáje s proslulými Lipicány. Stihly jsme i pěkné posezení v kavárně a popovídání (většinou o Adamovi, jak jinak – byl tématem dne téměř nepřetržitě 🙂).

No ale blížila se šestá hodina a my věděly, že je nejvyšší čas vyrazit na místo, jestli chceme vůbec něco vidět.

Když jsme došly k radnici, bylo tam kolem už dost hodně lidí a samozřejmě také účastníci bálu, kteří na sobě měli masky. Většinou však byli oděni jen velmi spoře a já po celou dobu nemohla pochopit, jak může někdo běhat v tom počasí (bylo snad tak kolem 10 – 15°C) polonahý a nezmrznout. Já měla na sobě tričko (s Adamem 🙂), svetr, bundu a ještě jsem mrzla. 🙂

Celá ta akce ještě pořádně nezačala a nás už pěkně bolely nohy. Takže jsme si na hodinku sedly na lavičku a sledovaly masky, procházející kolem nás. (Verča s mou dcerou ovšem pobíhaly kolem a nadšeně fotily všechny masky v širokém okolí 🙂) Po osmé večer jsme si ale řekly, že je načase, pokusit se najít si nějaké místečko, odkud uvidíme aspoň na jednu z velkoplošných obrazovek, které byly umístěné podél červeného koberce a vedle hlavního pódia. Jenže když jsme přišly blíž, zjistily jsme, že se můžeme přece jen dostat k pódiu blíž než na nějakých 60 m (no  možná i víc),  jak jsme si na začátku myslely že budeme stát. Takže jsme se odhodlaně začaly prodírat davem kupředu. Po několika minutách jsme se zastavily asi 40 m od pódia a vypadalo to, že blíž už to nepůjde. Bohužel, dostat se k červenému koberci tak, abychom na něj viděly nebyla šance, tak jsme aspoň sledovaly dění na něm na obrazovce vpředu. Najednou jsem vykřikla: “Hele, já vidím Adama! Na koberci!” Holky hned: “Kde?” a “Kecáš, tam není, určitě je vzadu a chystá se na vystoupení.” No, asi jsem měla halucinace, říkala jsem si, ale bedlivě sledovala obrazovku dál. Najednou – “ADAM!” Tak to už jsem neřvala jen já, ale i Verča s  Alexandrou. Adam se pak objevil na obrazovce ještě několikrát (bohužel vždycky jen na okamžik) a my pokaždé nadšeně zařvaly: “ADAAAAAAAAAAAAM!” Lidi kolem nás koukali, někteří se dokonce ptali proč řveme Adam, kdo to je (německy, takže Alexandra jim udělala krátké školení v němčině kdo je Adam Lambert :)). Říkaly jsme si, že je to smůla, ale asi jsme tam jediní fanoušci Adama široko daleko a moc nás slyšet nebude.

Už pomalu začínal hlavní program, když jsme si najednou všimly, že pořadatelé vlevo na boku začali pouštět lidi víc do prostoru před námi. Po kratičkém zaváhání jsme si dodaly odvahu a vrhly se statečně do davu a směrem kupředu. No a za chvilku jsme stály všechny téměř u poslední (nebo první, jak se to vezme) zábrany, která oddělovala diváky od pódia. Před námi už pak stáli jen účinkující a tisk a zatímco hlavní pódium ještě pořád bylo nějakých asi 30 m nebo možná i dál, tak od něj vedlo to rozdvojené molo, které můžete vidět na videu a fotkách a to končilo už docela blízko nás.

Zanedlouho poté, co se nám povedlo dostat na tohle celkem výhodné místo, moderátoři večera ohlásili píseň večera ‘Love Wins Over Glamour’ s Adamem Lambertem. Samozřejmě, že my čtyři jsme hned zařvaly “ADAM” a začaly křičet. Co mně/nás ovšem překvapilo, že se stejný křik ozýval i všude okolo nás a všichni začali vytahovat mobily a foťáky. Takže Adam tam měl mnohem víc fanoušků, než jsme původně předpokládaly (což mně hodně potěšilo 🙂).

Přiznám se, byla jsem hodně nervózní. Přece jen jsem měla strach, aby někde něco  nekikslo a aby se Adamovi to vystoupení povedlo. A ono se povedlo! Byl víc jak 100%. Byl 200% a ještě lepší. Ale to vám fanouškům nemusím povídat, že jo. :DD

I když to vystoupení bylo delší než jeho duet s Angie na AI, přesto to uběhlo hrozně moc rychle a Adam pak zmizel v zákulisí za nadšeného potlesku a ohlasu publika – a že jsme byli slyšet! 🙂

Bylo něco po desáté a program pokračoval až do půlnoci. Někteří diváci odešli, takže jsme se přesunuly až úplně k tomu zábradlí (což jsem uvítala, protože jsem měla pocit, že snad mám nohy až v hlavě, takže jsem byla vděčná, že se o to zábradlí mohu opřít 🙂). Nutno říct, že celý program byl hezký (i když zlatý hřeb byl bezpochyby Adam) a na pódiu vystoupila spousta zajímavých hostů, mezi nimi i Bill Clinton, Elton John a těsně před koncem jsme také mohli vidět naši Karolinu Kurkovou s dalšími modelkami při módní přehlídce.

[nggallery id=82]

(Tohle foto jsem docela náhodou našla tady: Life Ball open ceremony) Tedy, našla je Verča a já zírala, že tam vlastně jsme – vpředu u toho zábradlí 🙂)

No a pak přišel úplný závěr a já byla moc ráda, že jsme vydržely a neodešly, protože na pódium se vrátili téměř všichni účinkující a mezi nimi i Adam! Ten by na konci mola, celkem blízko nás, a protože už hodně lidí mezitím odešlo, měla jsem na něj docela hezký výhled. Adam vypadal šťastně a spokojeně a bylo vidět, že se baví. Jednu chvíli se podíval jakoby směrem ke mně a mně to samozřejmě nedalo a zařvala jsem: “ADAM!” a zamávala na něj. Taky zamával (jestli to ovšem bylo proto, že mně viděl nebo slyšel, tak to vám fakt neřeknu. Ale já si prostě představuji, že třeba jo. Že mně mohl slyšet. 😀).

Představení skončilo a lidi se pomalu začali rozcházet. My ovšem měly spoustu času, protože náš vlak odjížděl až před osmou hodinou ráno. Takže jsme si řekly, že zkusíme štěstí a počkáme chvíli před radnicí (u východu kudy odcházeli hosté z plesu), jestli neuvidíme Adama. No, buď jsme čekaly u špatného východu nebo se Adam moc dobře bavil (pravděpodobně obojí 🙂), ale venku se neukázal a my po třetí hodině ranní byly už tak unavené a promrzlé, že jsme to vzdaly a odešly na nejbližší stanici metra. abychom se dopravily na nádraží. Do osmi do rána bylo ještě daleko a čekání bylo únavné, ale dočkaly jsme se (při tom jsme ještě objevily noviny s Adamovou fotkou, ze kterých jsem v neděli dávala scans na náš facebook) a nakonec jsme unavené, ospalé a hladové, ale šťastné jak blechy seděly ve vlaku na cestě domů.

Můj syn pro nás přijel na nádraží (to už byla neděle, jedenáct hodin  dopoledne) a cestou domů se mně zeptal: “No tak to jsi asi mrtvá a doma padneš do postele a budeš spát viď?” A já na to: “No tak to ani náhodou. Musím vidět videa a přečíst si novinky.” “Podíval se na mně, jestli jsem se nezbláznila a já mu řekla: “Víš, Ty to asi nepochopíš, ale já jsem úplně nabitá energií. To je to, co s námi Adam dělá. Předá nám svou energii a my mu na oplátku dáme tu svoji. Je mi skvěle a mám úžasnou náladu.”

No, do postele jsem se ten den dostala až po osmé hodině večer. Ale spalo se mi nádherně a ještě dneska jsem v naprosto fantastické náladě. Tohle opravdu s člověkem umí udělat jen Adam. Takže až zas bude příště někde poblíž, neváhejte a běžte! Stojí to za to!

 Závěrem bych ještě chtěla poděkovat naší průvodkyni Alexandře za to, že se nám po celý den tak obětavě věnovala a ukázala nám spoustu zajímavých míst ve Vídni a moc nám pomohla s cestováním, nakupováním a vším, kde bylo zapotřebí němčiny, takže jsme neměly žádný problém.

A pak také moc velké díky naší Veronice Slatinské, protože díky ní máme naprosto úžasné fotografie a nádhernou památku na ten výlet a protože stejně jako Alexandra byla skvělou společnicí.

No a taky ještě musím poděkovat své dceři, protože na rozdíl ode mně ona není die hard fan jako já, i když má Adama ráda, ale přesto s námi vydržela po celou tu dobu (a jak bylo vidět, naše fanouškovské bláznění ji docela bavilo 🙂).

Díky moc a doufám, že příště se nás na Adamově vystoupení (nebo ještě lépe, koncertu) sejde víc. 🙂