Tady si můžete přečíst původní článek v polštině
Tady jsou odkazy na videa s dosavadními vystoupeními Adama s Queen (na finále American Idol a na EMAs a také link na video s rozhovorem s Adamem, Brianem a Rogerem po jejich vystoupení na EMAs (líbí se mi, jak přátelsky se Brian a Roger k Adamovi při tom rozhovoru chovají – a on k nim samozřejmě taky :)).
Adam Lambert, Kris Allen a Queen na finále AI 2009
Rozhovor s Adamem Lambertem a Queen na EMAs
Marta Grzywacz (MG), RMF FM: Přijíždíte do Polska s novým zpěvákem, se kterým máte kontrakt na 6 koncertů. Proč jste si vlastně vybrali Adama Lamberta?
Brian May (BM): Je fajn hrát s talentovanými hudebníky a takového jsme vlastně potkali. Adam je hezký chlap a je evidentně velmi talentovaný. Má úžasný hlas. Freddie by ho miloval – profesionálně i soukromě. Tím víc, že Adam je okouzlující, velmi pohodový, dobře se s ním pracuje a má neobvyklý nástroj – hlas. Hudba je jeho vášní, žije a dýchá pro ni, tak jako kdysi Freddie. Při tom je showman, podobně jako Freddie a má přirozený kontakt s publikem, což je pro rockového zpěváka nepochybně důležité. Protože pro mně hudba nejsou pouze noty. Je to druh rozhovoru s publikem, který má velký význam. Co je zvláštní, že společnost, která pro nás dělala slyšení zpěváků pro ‘We Will Rock You’ v Las Vegas si Adama nevšimla. Adam se přihlásil, aby si zahrál Galilea a oni ho odmítli. Neprošel sítem a my jsme ho tehdy neměli šanci poznat. Pro mně je to záhada – chlap jako on vstoupí do místnosti a nikdo si toho nevšimne?
MG: Byly za to nějaké sankce?
BM: Měly by za to padat hlavy, ale ta společnost již neexistuje, protože my jsme se z Las Vegas stáhli.
MG: Hrajete 40 let, z čehož víc než 20 bez Freddieho Mercuryho. Jak vzpomínáš na tu dobu, kdy odešel?
BM: To období po smrti Freddieho pro nás bylo velmi těžké. Reakcí nás všech bylo popření. Popření v tom smyslu, že jsme o tom nechtěli mluvit, nechtěli jsme si to pamatovat. Já jsem se vydal na koncertní šňůru, zpíval a hrál jsem tenkrát s ‘Brian May Band’ a s nikým jsem nechtěl o Queen mluvit. Říkal jsem: “Skončilo to, mluvme o tom, co dělám teď.” S odstupem času si myslím, že to byl způsob, kterým jsem se vyrovnával se smutkem. Dnes, po letech na ty dávné časy rád vzpomínám, protože jsem zjistil, že je dobré si je pamatovat.
MG: Opravdu tam byla doba, kdy sis myslel, že Queen skončili?
BM: Ano, a pravděpodobně tato éra Queen skončila. To už nejde vrátit zpátky, ten čas je pryč. Byl pro nás velmi důležitý a já jsem hrdý na to, že jsem byl jeho součástí, protože nám tady zůstal dlouhý seznam skladeb, které lidé stále chtějí slyšet a určitě je raději uslyší hrát nás než někoho jiného. Ale jinak já opravdu miluji svůj současný život. Jsem rád, že nemusím neustále jezdit na koncertní turné nebo se po celé měsíce zavírat v nahrávacím studiu, ale že můžu dělat jiné věci, které jsou pro mně důležité. Nicméně tam bývá období, kdy Queen volá a ty si nemůžeš pomoct, ale odpovědět na tu výzvu. Všechno ostatní pak musí počkat. Zmáčkneš tlačítko a máš pocit, že Fénix povstal a my znovu věnujeme část svého života skupině. A bereme to velmi vážně. Stejně jako zkoušky. Pracujeme ve studiu celý měsíc i když děláme s Adamem jen několik koncertů, ale chceme, aby všechno bylo jak se patří. A to je dobře. Mateřská loď volá a její děti musí podniknout ještě jednu cestu ke hvězdám.
MG: Slyšela jsem, že se bude točit film o Freddiem?
BM: Ano, máme natočit film o životě Freddieho. V jeho roli vystoupí Sasza Baron Cohen, už jsme podepsali kontrakt. Sasza na to čekal už delší dobu, velmi ho to zajímá a pomáhá nám dostat se přes jednotlivé části vývoje toho filmu. Naším partnerem je Robert de Niro a jeho Tribeca Film Festival. Práce jsou už ve velmi pokročilém stádiu. Máme scénář a všechna potřebná povolení. Na podzim začínáme natáčet.
MG: A za pár týdnů přijíždíte do Polska na koncert. Který z koncertů, cos v životě odehrál byl nejobtížnější?
BM: Co se týká technické stránky, tak to byl asi koncert na střeše Buckinghamského Paláce u příležitosti jubilea královny (rok 2002 – 50 let – pozn. red.). Nikdo před námi nic takového nedělal a všichni říkali: “S tímhle si neporadíte, tohle naživo nezahrajete, je to moc těžké a co budete dělat, když se něco pokazí před milióny diváků?” Na což jsem odpovídal: “Raději, když se něco pokazí před milióny diváků než abych já udělal chybu před milióny diváků.” Udělali jsme hodně zkoušek, i když technicky bylo všechno jak se patří až asi 10 minut před začátkem koncertu. Ale to, co viděli diváci bylo zahrané úplně naživo. A bylo to hodně nebezpečné. Já a kapela jsme byli hodně daleko od sebe, propojeni pouze kabely (Roger Taylor a kapela byli na zemi – pozn. red.). Lidi se pak ptali: “Nebál ses, že z té střechy spadneš?” Ale toho jsem se nebál. Bál jsem se, že budu vypadat hloupě, když to špatně zahraju. Díky Bohu, povedlo se to.
MG: Setkal jsi se s královnou osobně?
BM: Ano, dokonce několikrát. Dostal jsem od ní CBE (Řád britského impéria III. třídy – red.). Ale bylo to jen setkání na oficiální úrovni. Ne osobní rozhovor.
MG: Na co dáváš před koncertem nejvíc pozor?
BM: Na 3mm2 na bříškách prstů. Jsou velmi důležité a pokud si je poškodím, mám vážný problém. Musím si taky dávat pozor při zkouškách, protože pokud to přeženu a sedřu si kůži na prstech, nebudu moct pořádně hrát. Nemůžeš dát do hry vášeň, když ti krvácí prsty. Musíš hrát jen tak, aby polštářky ztvrdly, ne víc.
MG: Která písnička, kterou hrajete na koncertech je nejtěžší?
BM: Ty nejtěžší nehrajeme. Usnadňujeme si tak život. Takovou skladbou je například ‘Bohemian Rapsody’. Kdybychom to chtěli zahrát stejně jako ve studiu, nešlo by to. Je tam příliš mnoho hlasů a všechny jsou samozřejmě naše. Ve studiu jsme to nahrávali na několika stopách. Je tam několik kytar. Ta skladba je jako obraz, který se skládá z mnoha barev. Na pódiu z toho děláme něco na způsob show, s videem a světlem, protože hrát tohle naživo by bylo pošetilé.
MG: Na co myslíš při koncertě?
BM: Na různé věci. Přece i když hraju, život jde dál a kromě toho, že jsem ponořený do hudby je kolem mně spousta věcí: vidím baner na konci chodby, na který někdo napsal nějaký divný slogan a začnu přemýšlet, co se sakra děje, co to tam píšou? Může mně náhle začít bolet noha, což se stává stále častěji, jak stárnem. Někdy hledám zvuk, někdy mám problém slyšet sám sebe nebo ostatní, navíc tam bývají chvíle, kdy bojuji s hlasem a myslím na to, jak pochytit více info na monitoru. Protože když neslyším sebe samotného, nedokážu hrát. To se cítím jak pětiletý. Nehraji na kytaru zpaměti, musím mít odezvu a když ji ztratím, jsem jak slepý.
MG: Záleží ti na tvém vzhledu?
BM: Když hraji tak moc ne. Jindy trochu víc. Obzvlášť když si prohlížím své obrázky v novinách a říkám si: “Kriste pane, to vypadám takhle?!”
MG: Ale ty se vůbec neměníš.
BM: Samozřejmě že se měním, ale nemám problém smířit se s tím, co ze mně udělal čas. Nejsem krásný a nejsem filmová hvězda, cítím se celkem dobře ve vlastní kůži. Mnohem líp dneska než když jsem byl mladý, protože jsem si zvykl na to, jak vypadám a jsem si mnohem více vědom své role tady na světě.
MG: Čas byl taky celkem přívětivý k tvým vlasům…
BM: Jo, ještě pořád mi jich na hlavě zbylo dost. Myslím, že je to díky studené sprše, že mi vlasy ještě pořád dobře rostou. Mám hrozně rád studenou sprchu, je dobrá na nervy, kůži, vnímání, máš hned lepší kontakt s realitou. Ale musí to být doopravdy studená sprcha. Jsem přesvědčen, že máte v Polsku dobrou a studenou vodu. Nemůžu se dočkat až to zjistím.
MG: …a po všechna ta léta jsi nikdy nezměnil svůj účes.
BM: Ne, cítil bych se divně. Když jsi mladý, nemáš pocit bezpečí. Já jsem ho taky neměl, pokud se týká vzhledu. Vždycky jsem si připadal příliš vysoký nebo příliš hubený. A měl jsem vlnité vlasy, za což jsem se styděl, protože všichni mí idolové měli super účesy. Eric Clapton například – hrozně jsem si přál mít vlasy jako on. Až se jednoho dne na hudební scéně objevil Jimmy Hendrix a já jsem si pomyslel: “Teď se už můžu cítit skvěle s mými vlasy i já.” Byl to okamžik osvobození. Musím za to poděkovat Jimmymu Hendrixovi.
MG: Říkáš, že dnes máš čas se zabývat se jinými věcmi, které tě fascinují. Vrátil jsi se k astronomii…
BM: Vskutku, trochu jsem se vzdálil do jiných oblastí, ale tahle mne nějak divně přitahuje. Je to má druhá vášeň. Kamkoliv jdu, sleduji hvězdy, stačí abych do toho vložil trošku úsilí a měl kousíček štěstí. Miluji astronomii, i to co mi dává – pocit sounáležitosti s vesmírem, perspektivu života. Astronomie s mění velmi rychle, zvláště v těchto dnech, každou chvíli někdo objeví něco nového. Týká se to nejen profesionálů, ale také amatérů, kteří mají skvělou výbavu, hodně z nich vlastní lepší počítače než byly ty, pomocí kterých byli lidé vysláni na měsíc. Takže, astronomie mně znovu přitahuje. Došel jsem k názoru, že by bylo dobré dokončit to, co jsem kdysi začal. Dnes mám titul PhD. Doktor astrofyziky. A nemám pochopení pro lidi, kteří mne titulují pouze pane. Pokud si dáš tolik práce, abys dosáhl titulu PhD před názvem, nemůžeš dovolit, aby se na to zapomínalo.
MG: Vrátil jsi se k astronomii, protože jsi uslyšel volání shůry?
BM: Více méně. To je celkem zábavná historka. Strávil jsem nějaký čas s Patrickem Moore, který je uznávaným otcem britské astronomie a od 50 tých let uvádí v televizi show “Sky at Night”, která nemá ve světě obdoby. Stal se mým dobrým přítelem, pozorovali jsme spolu mění i tranzit Venuše a on mi pořád říkal: “Briane, měl bys dokončit ten doktorát. Máš za sebou 4 roky práce.” A já jsem vždy odpovídal, že na to nemám hlavu. Až se mně jednoho dne někdo v rozhovoru zeptal, jestli někdy konečně napíšu tu doktorantskou práci. Odpověděl jsem, že bych chtěl. Shodou okolností si ten rozhovor přečetl Michael Robinson, vedoucí katedry astrofyziky v Imperial Colledge, tedy mé alma mater a poslal mi email:”Milý Briane, slyšel jsem, že bys chtěl dokončit doktorantskou práci. Pokud jsi to myslel vážně, přijď na Imperial Colledge, budu tvým konzultantem.” Tohle jsem nemohl odmítnout.
MG: O čem byla tvá doktorantská práce?
BM: O prachu ve sluneční soustavě. A pak jsme společně s Patrickem napsali knížku: ‘Bang! A Complete History of the Universe’ (Bang! Velký třesk a historie vesmíru – Link na naše stránky o té knize), jejíž výtisků se prodalo velké množství. Je to něco jako vodítko k vesmíru a představuje události v chronologickém pořadí. Nikdo před námi nic takového nenapsal.
MG: Ani Stephen Hawking?
BM: Hawking představuje teorii vzniku vesmíru trochu z jiné stránky. Máme povědomí o tom co píše, ale také víme, že jeho knížkám nikdo nerozumí. Sebe nevylučuji. Proto jsme se rozhodli napsat něco, co bude srozumitelné pro všechny. A teď jsme napsali další knihu, která šla právě do tisku “Cosmic Tourist” (Vesmírný cestovatel). Je to cesta vesmírem, kde navštívíme všechna místa na nebi, která stojí za vidění. Takže pokud chcete cestovat vesmírem, my doporučíme, kam byste se měli podívat.
MG: V tomto případě pravděpodobně víš, jestli bude v roce 2012 konec světa?
BM: Jako astronom se zeptám: “A v čem vidíš důkaz, že bude konec světa? Podle mně konec světa nebude.”
